NO ON – Návrat k přirozenosti

NO ON. Foto: Archiv.

Autor Aneta Krejčík Plšková

Představte si džungli s rozpínavými liánami, divoké zvířecí zvuky, aroma tropického lesa. Přesně v těchto odstínech jsem vnímala atmosféru, v níž se performativní koncert odehrává. Diváci přicházejí do západního křídla Invalidovny, tedy do budovy Studia ALTA, a stejně se zdá, jako by se ocitli znovu venku. Pak už záleží jen na publiku, kam se nechá prostřednictvím představení unést, jakými fantaziemi překvapit.

Umělci jsou oděni do černých lesklých barev, přičemž na kousku oblečení každého z nich si divák může povšimnout připnutého lana. V kontextu představení usuzuji, že jde o symboliku omezujícího prvku ve smyslu svazujících lidských hranic, ovšem taktéž o symboliku svobody při odpoutání se od pravidel utvořených člověkem. Barbora Janáková nás společně s ostatními na scéně provází různými zákoutími prohlubujících se emocí, vzájemným přeléváním jedné do druhé, od smutku přes vztek až k radosti. Emoce poznávám zřetelně, jelikož pramení z přirozené podstaty a účinkující prožívají všechny emoční podněty v maximálním rozsahu. Závěr celé inscenace lehce narušuje vznikající tenze, publikum znejistí v důsledku ne zcela ukončené scenérie, nastává kuriózní okamžik, u něhož neshledávám evidentní pomyslnou tečku za produkcí. Zajisté by se tento moment mohl považovat za záměr, avšak obávám se, že na mnohé může působit jako absence zjevnější pointy.

Koncept Barbory Janákové se sám o sobě jeví jako čistá improvizace, jak se ostatně uvádí v bulletinu: „NO ON je organický tvůrčí proces. Je to performativní koncert, tanec bez choreografie, hudba bez not.“ Když na sebe ale působí více umělců tak, že si nejste jisti, zda na sebe vzájemně reagují, nebo proces funguje na principu paralelního vrstvení, pravděpodobně si pokládáte otázku: Jak vlastně propojení funguje? Právě tato otázka je pro mě jednou z klíčových, v níž shledávám kouzlo dané performance. Nedokážeme přesně určit, jestli kytara Juraje Čecha dává prvotní impuls tanečnici Janákové, nebo jestli její pohyby ovlivňují zvuky vokalistů. Soubor umělců se tak transformuje v jednotné těleso, v jakousi kompaktní bytost. Tomu přispívá i zvolený prostor Studia ALTA: Dva sloupy uprostřed místnosti totiž zakrývají (možná strategicky) z různých úhlů alespoň jednoho z účinkujících, tudíž není možné spatřit všechny umělce zároveň.

Po performativním koncertu následuje diskuse v neformálním duchu nejen s tvůrci a rezidenty, která je rozdělena na dvě části: na reflexi představení a na dotazy diváků. Zpětná vazba nepochybně tvoří důležitou součást představení, diváci si tak mohou uvědomit, nakolik rozdílné či shodné jsou jejich vjemy. Shodují se na „extatickém, transcendentálním až mystickém zážitku“.

Performanci NO ON chápu jako zobrazení návratu k přirozenosti, k přírodě, ke svému vlastnímu „já“, k objevování nejzákladnějších emocí, impulsů a instinktů člověka. Nejedná se ani tolik o uměleckou improvizaci, jako o sdílení a rovněž o prožití daného přítomného okamžiku. Hudba, tanec, vokály, vše se prolíná a vzniká překvapivě ladící a poutavý celek.

Performativní koncert NO ON s mírně odlišným obsazením měl svou premiéru již v září v roce 2020 na Slovensku. V České republice jde však o první vystoupení a úvodní představení umělců, kteří následně ve Studiu ALTA pracují na rezidenci po dobu dvou týdnů. Výstupem z rezidence je nová produkce TETSU in progress with aftertalk z dílny sdružení mimoOs (datum uvedení 23. 3.).

Psáno z české premiéry dne 13. března 2022, Studio ALTA, Praha.

NO ON
Účinkující: Barbora Janáková, Juraj Čech + hostující Lucia Kašiarová, Peter Šavel
Koncept: Barbora Janáková
Dramaturgie: Katarína K. Cvečková
Vizuál: Laura Štorcelová
Umělecký mentoring: Peter Šavel
Hudební mentoring: Marián Zavarský
Výroba kostýmu: B.C.M. FASHION STYLE s. r. o.
Produkce: mimoOs, O.z.