Muhammad Ali: Markéta Vacovská a Lenka Dusilová

One Step Before the Fall. Foto Jiří Strebl.

Už při vstupu do sálu bylo snadné odhadnout, co se bude odehrávat. Čtvercové vyvýšené pódium, divácké tribuny po jeho obvodu. Souboj v aréně může začít, ne však bez odstartování zvukem gongu, který po celou dobu obstarával Petr Boháč – režisér představení a umělecký vedoucí Spitfire company. Během několika vteřin započal boj, silový, intenzivní a pravdivý pohyb Markéty Vacovské strhnul každého, kdo seděl v aréně. Za doprovodu hudby, která podporovala nejen vnitřní pocit bojovnice, ale i její pohyby, které samy o sobě nesly výraz a jasné sdělení, se pódium proměnilo v improvizovaný ring. Pružná lana dávala interpretce možnost riskovat a přinést divákům v prvních řadách, tak jak to v opravdové aréně bývá, pocit nebezpečí a očekávání, kdy jeden z boxerů přepadne do diváků.

Ačkoliv byla celou dobu v ringu Markéta sama, souboj to byl napínavý. Dokázala svým nasazením nejen udržet pozornost, ale zároveň přenést na diváky jakési poselství, niterní a opravdovou výpověď. Velmi vkusně a promyšleně přecházela z jedné pasáže do druhé. Snažila se naplnit každé předeslané téma: kolaps, boj, ring, napětí…ale také síla vůle a odhodlání. Chvíli to byl boj energický, občas bylo znát na bojovnici vysílení, to bylo ale samozřejmě součástí její role, jelikož dalším klíčovým slovem tohoto představení je vyčerpání a bezmoc organismu. Bylo evidentní, že autorka i obě interpretky pracovaly s materiálem o Alim velmi důkladně a pečlivě. Stejně tak jako byl Muhammad Ali výjimečný při zápasech svými rychlými nohami, tak i Markéta Vacovská předvedla několik velmi svižných a oči poutajících krokových variací. Sympatické na celé choreografii je, že pohybově (vlastně ani nijak jinak) v ní není nic navíc. Vše vychází z jednoho motivu, jasně a předem daného cíle. Nejde o předvedení toho, co umím zatančit, ale jak umím naplnit a vystihnout dané téma. Jak umím pracovat pokorně a autenticky. V žádné vteřině tak nezaznamenáváme zbytečný sebemenší pohyb, vše je dotaženo výrazem celého těla i obličeje. Vše plyne a nic neruší a je podtrženo skvěle padnoucí a výstižnou hudbou Lenky Dusilové, která dokázala bez kapely jen sama se sebou a svými nástroji vytvořit hudbu jako by byl přítomen celý hudební orchestr.

Na celém večeru bylo očividné, že vznikla nebývalá a vzácná symbióza obou umělkyň, což napomohlo k tomu, aby diváci z hlediště arény odcházeli se spokojeným výrazem, silným zážitkem a cestou domů přemýšleli o tom, komu všemu toto představení doporučí. Nedivila bych se, kdyby toto představení sklidilo pozitivní kritiku i v zahraničí a stalo se na dlouhou dobu hojně navštěvovaným představením Experimentálního prostoru NoD Roxy.

One Step before the Fall
Koncept, režie: Petr Boháč
Choreografie, tanec: Markéta Vacovská
Hudba, zpěv: Lenka Dusilová
Scénografie: Petr Boháč, Jeník Bubal
Light design: Martin Špetlík
Produkce: Aneta Kafková, Jeník Bubal - Studio Damúza o.s., Bezhlaví o.s.
Premiéra: 2. 12. 2012