Mezinárodní gala v Ostravě – Špičkový tanec v mnoha podobách

Spící krasavice (Mai Kageyama, Maksim Woitiul). Foto: Martin Popelář.

A bylo se skutečně na co dívat. Program stavěl na pestrosti, nejen co se týče tanečních stylů, ale také nálady a témat jednotlivých choreografií – počínaje pohádkovými pas de deux z klasických baletů, přes vážně laděné současné či neoklasické kusy až po „prvoplánově“ vtipné etudy, které si na nic nehrály a doháněly obecenstvo k slzám smíchu.

Program večera otevřelo „bílé“ pas de deux z notoricky známého baletu Labutí jezero, který je momentálně na repertoáru souboru Národního divadla moravskoslezského, v podání sólistů Ayuky Nitty a Kokiho Nishioky. Tento taneční pár je i přes své mládí velmi dobře technicky vybavený, na výrazu a prožitku romantického duetu Prince a dívky zakleté do labutě se však podepsala nervozita.

Následující choreografie ostře kontrastovala s předchozím číslem. Uwe Scholz ve své variaci na Beethovenovu Symfonii č. 7 A dur nechává vyniknout jasné linie a téměř geometrické tvary. Jeho pohyby jsou krystalicky čisté, až strohé, a pro lidské tělo nepřirozené, i přesto v nich lze najít krásu a eleganci. Každý divák sice nemusí být nakloněný pohybovému slovníku oproštěnému od všech manýr a nadbytečných gest, každopádně se ale jedná o originální choreografický materiál, který s grácií přenesli na jeviště první sólisté baletu Národního divadla Praha Nikola Márová a Michal Štípa.

Další dvě čísla se nesla v duchu moderního a současného tance. All Washed Out je název choreografie Ondřeje Vinkláta pro tři muže (DekkaDancers) a tři židle. Na známé písně Monkey Business Piece of My Life a Armstrongovu What a Wonderful World vytvořil variaci plnou vtipu, nostalgie a mužské energie. Naopak sólo Gebeta z díla Kurt Weill Krzysztofa Pastora působilo až nábožně meditativním dojmem, protože se v něm snoubily hudba blízká středověkým chorálům a choreografie oslavující krásu lidského těla. Tančil první sólista Polského národního baletu Maksim Woitiul.

Exkurzi do světa moderního tance vystřídal jeden z nejznámějších klasických duetů z baletu Plameny Paříže. Své taneční umění v nich předvedli sólisté baletu Národního divadla moravskoslezského Shino Sakurado a Giordano Bozza a párový tanec i variace se jim opravdu povedly. Následovala opět moderna, špičkově provedený duet z baletu Minos, který ztvárnili sólisté Het Nationale Ballet z Amsterdamu Suzanna Kaic a Edo Wijnen – jejich projev a technická úroveň nenechaly nikoho na pochybách, že se jedná o umělce světové úrovně.

První polovinu večera uzavřela (nejen) v tanečních kruzích dobře známá choreografie Jakstohoven (původně určená pro členy Bohemia Baletu), kterou je prostě nutné vidět na vlastní oči. Rozpíná se od nepřekonatelné parodie na běžecké závody po Michaela Jacksona a Montiho Čardáš. Je v ní všechno a ještě mnohem více. Tato choreografie spojila tanečníky ze skupiny DekkaDancers a baletního souboru NDM.

Po přestávce se na jevišti objevili mnozí z interpretů podruhé, ovšem ve zcela jiných tanečních kompozicích. Nejdříve přišla na řadu sborová scéna z baletu Maria Schrödera Chaplin, ve které se v synchronních sekvencích pohybuje na jevišti víc než dvacítka tanečníků i tanečnic oblečených do typického kostýmu Tuláka. Za téměř perfektním synchronem ostravského baletu na hudbu Johna Adamse, která nemá pro tanečníky téměř žádné záchytné body, stálo bezpochyby mnoho zkoušení a soustředění.

Nikola Márová a Michal Štípa znovu zazářili v grand pas de deux z baletu Spartakus v choreografii Jiřího Kyseláka, jejich kolegové, rovněž první sólisté baletu pražského Národního divadla, Miho Ogimoto a Ondřej Vinklát, se představili v hravém duetu Jana Kodeta Stones.

Ukázka z celovečerního baletu Youri Vámose Sen noci svatojánské, který bude mít brzy svou premiéru na prknech Národního divadla moravskoslezského, nás vtáhla do komplikovaného světa Shakespearových milostných pletek. Velmi vtipné první setkání dvou párů ztvárnili tanečníci Chiara Lo Piparo, Brígida Pereira Neves, Koki Nishioka a Macbeth Konstantin Kaněra. Po tomto shakespearovském zastavení se na scénu opět dostali tanečníci z DekkaDancers Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. V choreografii s názvem Křehký vrh ukázali úžasné možnosti současné taneční techniky, které v mužském podání srší energií a dynamikou – jako voda plynoucí floorwork, ostrá zastavení, riskantní pády. Synchron i kontrast. Nelze spustit oči z jeviště. 

Celý galaprogram zakončil kus vskutku klasický – pas de deux z třetího jednání Spící krasavice. Tento balet je znám svou technickou náročností, zejména pro představitele hlavních rolí princezny Aurory a prince Desiré. S jistotou a přehledem jej zvládli hosté z Polského národního baletu Mai Kageyama a Maksim Woitiul.

Ostravské baletní gala tedy rozhodně splnilo svůj účel. Přineslo obecenstvu kvalitní tuzemský i zahraniční tanec a ukázalo, že soubor Národního divadla moravskoslezského se rozhodně neztratí. Ať už tento program přilákal do divadla milovníky tance nebo diváky tancem zcela „nepolíbené“, v každém případě se jedná o velmi pozitivní krok ke kultivaci severomoravského uměleckého prostředí.  

Psáno z představení 27. února 2016, Divadlo Antonína Dvořáka, NDM v Ostravě.  

Mezinárodní gala

Labutí jezero (adagio z 2. jednání)
Choreografie: Igor Vejsada a Marius Petipa
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij  

7. symfonie A dur (fragment)
Choreografie: Uwe Scholz
Hudba: Ludwig van Beethoven  

All Washed Out
Choreografie: Ondřej Vinklát
Hudba: Monkey Business (Piece of My Life) a Louis Armstrong (What a Wonderful World)  

Kurt Weill (sólo Gebeta)
Choreografie: Krzysztof Pastor
Hudba: Kurt Weill  

Plameny Paříže (pas de deux)
Choreografie: Vasilij Ivanovič Vajnonen
Hudba: Boris Vladimirovič Asafjev  

Minos (duet Ariadne a Thesea)
Choreografie: Juanjo Arques
Hudba: Ryuichi Sakamoto a Alva Noto  

Jakstohoven
Choreografie: Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský
Hudba: Vangelis, Michael Jackson a Eva Pilarová  

Chaplin (Zábavní průmysl)
Choreografie: Mario Schröder
Hudba: John Adams  

Spartakus (grand pas de deux)
Choreografie: Jiří Kyselák
Hudba: Aram Chačaturjan  

Stones
Choreografie: Jan Kodet
Hudba: Fallulah  

Sen noci svatojánské (pas de quatre)
Choreografie: Youri Vámos
Hudba: Felix Mendelssohn-Bartholdy  

Křehký vrh
Choreografie: Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar (DekkaDancers)
Hudba: Rone a Amon Tobin  

Spící krasavice (pas de deux z 3. jednání)
Choreografie: Jurij Grigorovič podle Maria Petipy
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij