Mezinárodní gala v Ostravě – Šance, jak nalákat i „nebaletního“ diváka

Doktor Živago (T. Kmetec, P. Dorčevski). Foto: Martin Popelář

Lenka Dřímalová spolupracuje často s netradičními choreografy, které zve ke spolupráci. Nejsou to vždy nejpřednější světová jména, ale i ta význačná v souboru několikrát zazněla – jako například Jiřího Kyliána. V minulých sezonách to byl jeho choreografický opus Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka a loni Falling Angels na hudbu Steva Reicha. Právě ukázkou z tohoto díla téměř v závěru doslovně „nakoply“ jedinečnost večera ve výborné interpretaci tanečnice NDM.

Domácí soubor s vybranými sólisty uvedl ukázku z připravované premiéry Paula Chalmera na motivy Tří mušketýrů podle světoznámého románu Alexandra Dumase, jehož premiéra se právě chystá.

Sólisté baletu NDM Shino Sakurado a Stefano Pietragalla zatančili krátkou kompozici Piaf à Deux na slavné šansony Mon Dieu a Rien de rien opět v choreografii v Ostravě často hostujícího Paula Chalmera. Samozřejmě, že z domácí produkce nechyběla ukázka z velmi populárního představení Chaplin v choreografii Maria Schrödera, tentokrát obraz Zábavní průmysl na hudbu Johna Adamse.

Z českých souborů excelovali sólisté Národního divadla v Praze Andrea Kramešová a Giovanni Rotolo v tradičním duetu z třetího jednání Labutího jezera. A naprosto skvělí byli Alina Nanu s Michalem Štípou v duetu Vertigo Maura Bigonzettiho na hudbu Dmitrije Šostakoviče, který je uváděn v Praze ve stejnojmenném tanečním večeru. Bylo patrné, jak si to užívali, když nejsou ve stresovém, všedním vypětí. Alina Nanu společně s Michalem Štípou byli přímo nadstandardně uhrančiví v projevu a vnitřním klidu.

Soubor Laterny magiky předvedl ukázku z připravované premiéry, která se také bude uvádět na Nové scéně Národního divadla v Praze. Jedná se o zcela nový a ryze taneční koncept titulu Cube/Kostka, který vytvořil tanečník, choreograf a šéf tanečního souboru Laterny magiky Pavel Knolle spolu s Davidem Stránským a Štěpánem Pecharem. Zabývá se nejen geometrickým a výtvarným tvarem, ale i vizuálními asociacemi, které podněcují či vymezují životní prostor.

Taneční poctu ping-pongu od Jo Strømgrena předvedli Nataša Novotná spolu s Milanem Odstrčilem, Vojtěchem Rakem a Adamem Sojkou ze 420PEOPLE.

Hvězdami ze zahraničních a blízkých destinací byli hosté z Polska – první sólista Maksim Woitiul (Polski Balet Narodowy) – či z německého Hannoveru Oleksandra Liashenko (Ballett Staatsoper Hannover). Představili část choreografie (více tanečního divadla) v České republice málo známého Krzysztofa Pastora o Kurtu Weillovi a zatančili známý klasický duet Grand pas classique v tradiční choreografii Viktora Gzovského.

Výrazní byli i sólisté ze SNG Opera a baletu v Lublani Tjaša Kmetec a Petar Dorčevski ve fragmentu z nedávného díla bratří Jiřího a Otta Bubeníčků Doktor Živago. Bubeníčkové je uvedli podle námětu slavné knihy Borise Pasternaka na hudbu Dmitrije Šostakoviče v loňské sezoně.

Petar Dorčevski si zatančil s další sólistkou lublaňského baletu Ritou Polacchi duet z druhého jednání, a sice ze současné verze Labutího jezera v choreografii Lynne Charlesové, skvělé bývalé tanečnice Béjarta i Neumeiera. Dívka a smrt je oblíbeným tématem choreografů. Na hudbu Franze Schuberta ji výtečně interpretovali sólisté z německého Mainfranken Theater Würzburg Kaori Morito a Leonam Santos.

V závěru galavečera pro všeobecné poveselení vystoupili pánové z pražského Národního divadla a Ballet Hommes Fatals v části z jejich Spící krasavice ve specifickém a humorném pojetí.

A jak vlastně vznikl nápad pořádat galakoncerty v Ostravě, jsem se zeptala šéfky tamního baletního souboru Lenky Dřímalové:

Jakou má baletní galakoncert v ostravském souboru tradici?

Od mého nástupu jsem začala organizovat baletní galakoncerty. Jsem v Ostravě čtvrtou sezonu, takže se jedná o čtvrtý ročník. Když jsem byla v angažmá v Brně, tak jsme měli s galavečery dobrou zkušenost. Je to šance, jak nalákat do divadla i „nebaletního“ diváka. Když takový divák přijde, věřím, že si pak najde cestu na naše představení.
Vždy se snažíme dávat do programu i ochutnávku z připravované premiéry nebo něco zcela nového. Je to i pro nás příležitost k nastudování speciálního čísla pro gala.
Gala je také motivací po tanečníky – v ostravském souboru znamená inspiraci, setkání a konfrontaci výkonů s jinými tanečníky… Prostě neuzavírat se, neustrnout jen na domácí půdě. 

Jak jsi oslovovala sólisty a choreografy? Proč zrovna města Würzburg či Hannover? Jezdíš tam?
Ballet Würzburg jsem viděla například v roce 2011 na premiéře Lucidor a Arabella od Youriho Vàmose. Tuto inscenaci jsme pak odkoupili do ND Brno (Lucidor a Arabella měl českou premiéru 19. října 2012 v Janáčkově divadle). Pak mě Youri Vàmos a Joyce Couco několikrát kontaktovali znovu se šéfkou souboru Annou Vitou. Nyní jsme se s Annou setkaly v Ostravě, přijela na gala s tanečníky. Plánujeme vzájemné hostování a uměleckou výměnu.
Do Hannoveru často jezdím, máme třeba z Hannoveru půjčené „za hubičku“ kostýmy pro inscenaci Chaplina. Tanečnici Olexandru Liashenko však znám hlavně z Polska, kde byla první sólistkou, než přešla do Hannoveru.

Paul Chalmer s tebou spolupracoval už na inscenaci Popelka. Piaf à Deux patří k jakému představení?
Piaf à Deux vytvořil pro sólisty Lipského baletu v roce 2009 pro Madrid Dance Festival (více ZDE). Édith Piaf jsme nyní nastudovali speciálně pro gala. Byl to dárek od Paula Chalmera pro tuto příležitost. Asi chtěl přijít na jiné myšlenky, mimo náročné studování premiéry.

Plánuješ dále spolupracovat s pozvanými choreografy, případně sólisty z Lublaně, Würzburgu, Hannoveru?
Těším se, že se nám něco podaří vytvořit s těmito konkrétními umělci a uvést je opět v ostravském divadle.

Psáno z představení 25. února 2017, Divadlo Antonína Dvořáka.