Kill de Bill. Foto: Archiv Dekkadencers.
Za souborem DekkaDancers, který v roce 2009 založili bývalí tanečníci a choreografové baletu Národního divadla Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský a fotograf Pavel Hejný, nyní stojí „druhá generace“ tvůrců – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník jsou členové baletu Národního divadla a nadále spolupracují s Konvalinkou i Hejným. Jak ukázaly již předchozí produkce, činnost souboru vychází z potřeby odreagovat se od „vážného umění“ kamenného divadla a přinášet na scénu humor. A jak píšou i sami tvůrci v programu: „Vznik tohoto uskupení je logickým vyústěním touhy realizovat vlastní projekty, do kterých jsou angažováni především sólisté z baletu Národního divadla v Praze.“
Choreografii Červenej čudlik vytvořil Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát již během svých studií na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Kompozici na hudební koláž tvoří sled převážně komických scének, jejichž ústředním hybatelem je „červenej čudlík“. Právě toho se chce každý z tanečníků zmocnit, protože teprve tehdy se stane pravým pánem dění na scéně. Tak například jeden z „diváků“ (Jakub Rašek) přiběhne z hlediště a za nadšeného skandování ostatních tančí sólovou variaci ze třetího jednání Labutího jezera. Z distingované klasické taneční techniky přepíná čudlík interprety do neohrabaného pohybového projevu opic usilujících o přízeň samičky. Největší úspěch a potlesk publika sklidila scéna znázorňující evoluci člověka za doprovodu tónů symfonické básně Vltava Bedřicha Smetany. Na jevišti se po stisknutí tlačítka objevují i vojáci pochodující podle příkazů jejich velitelky (Tereza Kučerová) a nakonec se i sám červenej čudlík proměňuje na brečící a smějící se dítě.
Odlehčený humor nahradila vážnější choreografie z dílny Pechar–Vinklát nazvaná Přesně včas na hudbu Maxe Richtera a Franze Schuberta. Taneční sextet pro čtyři tanečníky a dvě tanečnice vychází z tématu smrti jako nedílné součásti života. Choreografický tandem, který rovněž tančí ústřední mužský pár, kontrastně pracuje s minimalistickými pohyby vedenými kolem vlastního těla a s velkými gesty zabírajícími co největší prostor. Stejně tak postavení tanečníků těsně u sebe, se snahou ponořit se vzájemně jeden do druhého, střídají energické a akcentované pohyby dvojic či jednotlivců. Nejvíce na sebe upozornil právě Vinklát s Pecharem a také tanečnice Aya Watanabe, která dokázala přesně a s patřičným nadhledem naplnit záměr autorů svým naprosto jistým pohybovým ztvárněním.
V jeden moment nastavení světel rozpohybovalo přilehlou zeď stíny tančících těl a mezi jejich lehce zdeformovanými odrazy vznikalo zvláštní napětí. Celkový dojem tak kazila jen neschopnost pohybové synchronizace čtyř tanečníků tvořících páry.
Choreografická hříčka Kill de Bill Viktora Konvalinky a Tomáše Rychetského se vzhledem ke své divácké oblíbenosti jeví jako dobré zakončení programu, kdy ryze mužská vojenská tematika je přetavena do parodické polohy pokryteckého hrdinství. Po odbití zvonů se tanečníci probouzejí ve spacácích, pomalu jako kukly za burácejícího komandování svého nadřízeného. V pozadí běží videoprojekce se záběry vojínů a s prostřihy samotných tanečníků ve vojenském. Na scéně se odehrává silácké pózování se zbraněmi, šikana nováčka za pohybového kopírování textu písně Když jsem já sloužil nebo zběsilé střílení na divočáka, který se až po notné chvíli uráčí býti zastřelen. Drsná hudba kontrastuje se zpomalenými pohyby „hrdinů“; ti po vydatné explozi přicházejí do nebe, tancují při tom irské tance s nakažlivým nasazením a s udivující absurditou.
Psáno z představení 8. května 2016, Jatka 78.
Kill Triple Bill Červenej čudlik
Choreografie: Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát
Light design: Karlos Šimek
Hudba: hudební koláž
Kostýmy: Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát
Přesně včas
Choreografie: Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát
Light design: Karlos Šimek
Hudba: Max Richter a Franz Schubert
Kostýmy: Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát
Kill de Bill
Choreografie: Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský
Light design: Karlos Šimek
Hudba: hudební koláž
Kostýmy: Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?