Pojem Balkán není sice v názvu geograficky docela přesně umístěn, ale jde spíše o metaforu svobodného a nespoutaného života umělecky originálního etnika, který má na druhé straně i své stinné stránky. Efektní námět hoví tak trochu i skrytým romantickým představám jinak intelektuálně vyspělých bakalářek a magister HAMU, které disponují velkým smyslem pro humor a mezilidskou tolerancí a dokážou oboje uplatnit i v pohybovém tvarosloví.
Mime Fatale je dost pozoruhodná skupina technicky zdatných a přemýšlivých dívek, schopných vlastních autorských počinů v poměrně širokém žánrovém spektru. Za sebou mají už tři, většinou úspěšná a často reprízovaná představní – Push the Button, Ešús, Emilie, ale mohli jsme vidět i jejich vtipné pohybové číslo během letošního vyhlášení Cen Thálie v ČT, kde je moderátor označil za „Hybnerova děvčata“. Se jménem Borise Hybnera je však spojuje hlavně smysl pro divadelnost a vitalitu jevištního zpracování, jinak jdou cestou vlastní dramaturgie i výrazu.
Žánrově bychom mohli představení Balkán zařadit někam poblíž scénického tance či taneční pantomimy, kdyby tyto termíny nenesly v jazyce dnešní mládeže pečeť minulosti. Z formálního hlediska jde nejspíše o revui, která pracuje s tanečními postupy romského etnika a také pohybovými akcemi ze života, jako jsou taneční zábavy, hádky a pranice, namáhavá práce, starost o děti atp. Rozpoutaná tanečnost těchto scén je podávána s mimickým i gestickým vkladem účinkujících, takže máme před sebou s humorem a láskou nazíraný (pro mne) fiktivní svět báječně komických individualit. Představení zdůrazňuje velmi jemně také gender problematiku s poukazem na těžké okamžiky ze života žen a k této mimické hře využívá velmi nápaditě hru s běžnou částí oděvu, která je jednou použita k dotvoření obměňovaného kostýmu, podruhé materiálem, ze kterého si účinkující vytvářejí různé rekvizity: turban, kterým se stane hadrem na mytí podlahy, jindy jej složí do podoby nemluvněte a malého dítěte atp. Předpokládám, že jde v tomto případě o vklad režie Iriny Andrejevy, která si podobný postup před časem s úspěchem vyzkoušela spolu se souborem Clipa. Hlavně se ale postarala o plynulý chod obrazů a neklesající tempo dobře vystavěné inscenace a určitě pootevřela nové aspekty hereckých kreací účinkujících.
Reně Milgrom, kterou známe hlavně jako specialistku na etnické tance perské a sofijské kultury, jakkoli je její choreografický rozsah mnohem širší, se podařilo – pro můj vkus jednoduché a často stereotypní romské taneční tvarosloví – obohatit drobnými detaily a spolu s fatálními děvčaty nabít takovou energií, že se v malém sále NoD určitě oteplilo alespoň o pět stupňů Celsia.
Nepodbízivě efektní revue Balkán nebude mít určitě nouzi o diváky. Je to představení všestranně použitelné zejména ve velkém prostoru, schopné svou sugestivitou a dramatickým nábojem vyvolat iluzi dobré nálady i pochopení pro „jinakost“ minoritních etnik a dobré soužití s nimi.
Psáno z premiéry 11. května 2015, malý sál NoD.
Balkán
Režie: Irina Andrejeva
Dramaturgie: Lucie Málková
Scéna a kostýmy: Anna Forstová
Pohybová spolupráce: Rena Milgrom
Hudební spolupráce: Zsolt Fekete
Light design: Lukáš Jíra
Produkce: Alexej Byček
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?