The Miners – O dobývání štěstí ve štolách života

The Miners. Foto: Vojta Brtnický.

Autor Clara Zanga

Trčková svou práci uvedla už loni v listopadu jako work in progress v rámci večerů studentských prací Nové generace. Již tehdy se představení jevilo jako velmi nadějné, rozhodně nejpovedenější z uvedené trojice, a zmiňovala jsem se, že s trochou další práce hravě obstojí ve „velkém” divadle (recenze zde). Tu Trčková a její tým za necelý rok bezpochyby odvedly a velkorysejší scéna performery rozhodně „nespolkla”.

The Miners je inscenace pro pět tanečníků, kteří především hledají. Mají na sobě modré kostýmy připomínající pracovní oděv a evokují tak, že přijít na kloub tomu, kde v životě leží štěstěna, je především tvrdá práce. V pátrání jim pomáhají žebříky, které jsou zároveň výborným scénografickým prvkem a na nichž tanečníci balancují s obdivuhodnou jistotou. Oproti minulému uvedení si s nimi vyhráli mnohem kreativněji a ohledávali vícero možností, jak je využít k pohybu. Škoda jen, že je po chvíli odkládají a vracejí se k nim až v samém závěru večera. Zůstávají tak bez většího smyslu nahromaděné v rohu scény.

Sestava ve složení Žaneta Musilová, Adam Kmenta, David Králík, Šárka Říhová a Barbora Ptáčková, všichni absolventi Duncan centra, je pohybově i herecky velmi silná a dělá tak škole dobré jméno. Tanec je akční a dynamický, performeři se neustále snaží někam doskočit, dosáhnout, přijít něčemu na kloub. Někdy si ve snažení navzájem pomáhají a jindy si trochu kříží cestu. Mezi tím se jim pod nohama proplétá postava v éterickém poloprůhledném kostýmu, kterou ztvárnila Barbora Ptáčková. Zřejmě se jedná o samotnou štěstěnu, která se drží při zemi, když performeři hledají ve výšinách, a když je na dosah ruky, mají zrovna zakryté oči. Zkrátka je stále někde poblíž, ale zároveň člověku neustále proklouzává mezi prsty.

Občas si na spletitou cestu posvítí čelovkami, dalším skvělým prvkem. Účast scénografky Veroniky Traburové v týmu se tak rozhodně vyplatila a v taneční produkci nebývá samozřejmostí. Zdá se mi však, že působivá hra s bodovým světlem čelovek od dřívějšího uvedení trochu ustoupila do pozadí, což je škoda. Jednalo se totiž o jednu z nejefektivnějších částí inscenace, kdy tanečníci rytmicky a synchronizovaně prosvětlovali potemnělou scénu a imitovali tak skutečnou „horničinu”. Light design jako takový přesto zůstal skvělý.

Větší prostor oproti tomu dostala linka materialistické slepé uličky, kdy performeři podléhají mamonu, ale štěstí nenacházejí, čímž se jí dostalo většího důrazu a důležitosti. Určitě si jej ve společnosti, v níž jsme si zvykli uspokojovat své tužby zejména okázalou spotřebou, zaslouží. Není to přitom selhání nás jako jednotlivců, ale důsledek mimo jiné podvratných reklamních taktik. Dříve se do pozlacených předmětů spojených tenkou šňůrou polapil pouze Adam Kmenta, nyní pozlátko přilákalo všechny tanečníky a do výjevů se podařila dostat i komika, když se ukázalo, že nahromaděný majetek může spíše táhnout k zemi než roztáhnout křídla.

Trčková také trefně kritizovala kulturu motivačních citátů a knih, které mají „zaručený” recept na to, jak správně žít a dosáhnout štěstí. Všimla si, že tento milionový byznys poskytuje různé protichůdné rady, a tak se i tanečníci za zvuku pouček, které si navzájem odporují, rozbíhají do různých směrů, až se ve změti hluku úplně ztrácejí. Šum může poukazovat i na současnou inflaci informací, v nichž se snadno ztrácíme. Původní vize demokratizace vědění díky internetu se tak rozpadá – nedokážeme se v dostupném materiálu vyznat, třídit jej a cokoliv hodnotného si z něj odnést, což scéna dobře odráží.

The Miners uzavírá part, kdy spolu tanečníci a tanečnice dovádějí, šimrají se, žertují. Zůstává na divákovi, zda je odpovědí, že největší štěstí spočívá ve vztazích a mezilidském kontaktu, nebo zda si choreografka i zde trochu rýpla, tentokrát do toxické pozitivity. Zda se chceme, jak zní titul kultovní knihy Neila Postmana, „ubavit k smrti”. Jasné však je, že zatímco před rokem to byla nejvíce rozpačitá část inscenace, která se pohybovala na hraně křeče a trapnosti, teď je vrcholem díla. Je jasné, že na něm SPOLK odvedl velký kus zejména herecké práce. Někdy se dokonce zdá, že smích performerů a performerek je autentický a podařilo se jim se na jevišti vzájemně rozesmát, což jim publikum opětuje.

Inscenace The Miners přináší nadčasové a zároveň aktuální téma s trefnou kritikou i nadhledem. Tanečníci prokázali nejen technickou zdatnost, ale i komediální a herecký um. SPOLK a choreografka Ester Trčková se tak stávají jedním z největších příslibů mladého současného tance.

Psáno z druhé premiéry 11. 9. 2023 ve Studiu ALTA.

The Miners
Námět, režie, choreografie: Ester Trčková
Dramaturgie: Marta Hermannová
Interpretace: David Králík, Adam Kmenta, Žaneta Musilová, Barbora Ptáčková a Šárka Říhová
Hudba: Tomáš Borl
Scénografie: Klára Pavlíčková a Veronika Traburová
Light Design: Kristýna Hauptová
Produkce: Viktorie Budinská a Magdalena Jirků

Premiéra: 10.9.2023