Sídliště bláznů. Andrej Lyga. Archiv souboru.
Na tomhle sídlišti žije mnoho různých, i pochybných individuí. Každý se vyznačuje jiným stylem chůze, svébytným držení těla a svou bílou maskou. Jednoho muže bychom mohli identifikovat jako opilce a rváče, jiného jako milovníka holubů a osobu s pokřiveným vzhledem, ale ne charakterem. Důležitou roli zde ztvárňuje manželka jednoho z mužů s krásným dlouhým závojem.
Příběh, který zde pozorujeme, používá formu imaginární pantomimy a charakterových masek, vše předkládané pomocí jediné živé bytosti Andreje Lygy, který se převtěluje do tří mužů. Ženskou postavu však definuje i způsobem zobrazení. Nepřevléká se za ni, ale vodí ji na ruce. Což mu pak dává možnost partnerského dialogu.
Jsme svědky přípravy vraždy, krádeže peněž a intrikaření mezi sousedy. Je třeba být velmi pozorný, sledovat, kdo s kým mluví, kdo s kým se míjí, kdo vlastní revolver a kam ho pak „uklidí“, kde se jednotlivé bytosti pohybují, jaké jsou sousedské vztahy… Největší frmol je to především pro samotného Andreje Lygu, který nesmí udělat chybu a všechny postavy musí umisťovat do těch správných dveří a oken. Udržet jejich charakteristické pohyby, gesta. Ale ani divák zde není na rekreaci, a především dětský divák musí být velmi pozorný. Jedno malé zaváhání, kouknutí jinam, může znamenat naprostou ztrátu linie toho, co se před vámi odehrává. Pokud neudržíte pozornost, snadno se v té bravurně promyšlené detektivní zápletce ztratíte.
Vraždu však neomylně jistě zaznamenal každý. To ukazuje i výslech detektiva Brauna alias Andreje Lygy, který se v závěru na pódiu objeví jako rozšafný kriminalista s rozcuchanými vlasy a bílým pláštěm. Původně přijel vyšetřovat ukradený kufřík, nakonec se však ukazuje, že jde i o lidský život. Kdo koho zabil, není vhodné prozrazovat, ale je vhodné podotknout, že rekonstrukci celého příběhu pak s detektivem Braunem dělají diváci, a to hlavně děti. Jde o skvělý tah, jak získat zpětnou vazbu, zda a jak diváci příběhu rozuměli. Dozvídáme se nejen výplody dětské fantazie, ale také reálnou posloupnost odehraných událostí.
Pokud se tedy někdo v průběhu inscenace nechal unášet černobílou, tichou básní, kterou narušilo jen sem tam nějaké barevné světlo a zvuk velkoměsta, plynutím bytostí v prostoru, vlastní imaginací a sněním, v závěru se mohl navrátit díky detektivovi v činoherní roli k zamýšlenému příběhu.
Na nové Lygově inscenaci je důležité vyzdvihnout i její estetickou čistotu, promyšlenou a komplikovanou práci s převleky a maskami (děje se vždy za dlouhým pásem symbolizujícím panelák), hru s pozorností, užívání symbolů a gest, které utvářejí charaktery postav. Jako matka dítěte dané cílové skupiny (děti od 8 let) jsem v duchu děkovala autorovi za jeho invenci a odvahu děti nepodceňovat. Nabídl jim i jejich rodičům vkusný narativní příběh, divadlo, které dětem představuje žánr pantomimy jako formu sdělování konkrétních informací, jež jsou však jen imaginací a obrysem svébytné fantazie každého z nás. Andrej Lyga v Sídlišti bláznů ukazuje, že pantomima není jen o klaunech a otřepaných pohybových vtipech, ale že může být velmi invenční, snová, pro děti zajímavá a zábavná, aniž by se jakkoliv podbízela.
Psáno z představení 13. října 2024, Divadlo BRAVO!.
Sídliště bláznů
Koncept, autor, performance: Andrej Lyga
Scénografie: Kateřina Janíková
Hudba: Ondřej Kolín
Světelný design a zvuk: Lukáš Klíma
Produkce, dramaturgická spolupráce: Júlia Pecková
Premiéra: 13. 10. 2024
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?