Z tanečního veletrhu Dance Life Expo podruhé

Z tanečního veletrhu Dance Life Expo podruhé

Autor Lucie Burešová

Autor Josef Bartoš

Nabitý program show a workshopů druhého dne veletrhu přivedl na brněnské výstaviště davy tanečníků z různých koutů republiky. V sále klasického a moderního tance se řada z nich vystřídala v hodinách významných českých i zahraničních lektorů: Adély Pollertové (klasický tanec), Sirpy Möksyové (jazz dance), Lindy Rančákové (modern dance/contemporary) či Jany Ryšlavé (kontaktní improvizace), Agurtzane Pérez Olórizové (modern dance), Vladislava Ciszarova (jazz funk) nebo Martina Svobodníka (modern dance). Pach tvrdé dřiny s vůní euforie se linul také z dalších studií, na výběr jich bylo opravdu mnoho: Reebook flashmob studio, Street & Fitness studio, Oriental Dance studio, Couple and Thematic studio, X-pole Dance studio, 3D Fitness studio a Kid´s studio. Organizace této jedinečné události ve světě českého tance stojí na bedrech tří odvážných mužů: Michala Nejezchleba, Martina Fiedlera a Jana Kuběny, a hlavních produkčních partnerů – konzervatoře Taneční centrum Praha (generální produkční partner) a Art 4 People (hlavní produkční partner). Nedokázali by však nic bez významné pomoci sponzorů a partnerů: Tuchler (jevištní a textilní technika), Glagla – the Lighweight Ventilated Shoe (výrobce obuvi), Kletch (ozvučení, projekce, osvětlení), Holiday Inn (hotel), Ford CarRent (automobily).

Záblesky z Theatre Stage Theatre Stage, improvizovaný divadelní prostor v druhém patře veletržní budovy E, kde se DLE odehrává, přináší po celý den vystoupení tanečních souborů a konzervatoří. Z množství vystoupení nás zaujala například tato: Taneční divadlo MAXIMVS z Brna uvedlo Koláž ze své nedávné tvorby, výsledkem byl odlehčený kus o laškování mezi muži a ženami. Komické scénky, kdy muži udělali téměř cokoliv, aby nahlédli ženám pod sukně, střídaly sóla a duety jednotlivých interpretů. Na celém představení byla nejvíce zarážející potlačená maskulinita mužských představitelů – pastelová barva kostýmů, velké „výstřihy“ a nepříliš odlišný pohybový slovník oproti pohybovému výrazivu ženského obsazení. Důvod tohoto řešení však zůstal před divákem zahalen. V programu následoval Pražský komorní balet s ukázkou z nedávné premiéry Podmínka zániku. Jedná se o fyzicky velice náročné dílo kladoucí značné požadavky na technickou, ale i výrazovou vybavenost interpretů. Smršť pohybových variací vířících prostorem vytvořila hmatatelnou atmosféru plnou emocí a otázek. Kdo jsou, odkud přišli, co mají společného a proč jsou tak neurvalí? Střípek z tohoto díla byl natolik působivý, že se stal zároveň i pozvánkou na toto celovečerní dílo korejské choreografky Ji-Eun Lee. Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění představila dvě studentské choreografie: přelud číhající z hlubin fantaskna neboli Chiméru Heleny Šťávové a dílo vytvořené pro prezentaci katedry tance v Japonsku Closer Distance Moniky Částkové. V Theatre Stage se představilo také již podruhé Taneční centrum Praha se souborem Balet Praha Junior složeným z nejlepších studentů této konzervatoře. Taneční mozaika prokládaná z nejzajímavějších čísel, která má soubor na repertoáru, nesla název Dialogy beze slov. Jednotlivé části byly přehlídkou nejen klasické špičkové techniky, ale i komických scének vytvořených přímo studenty. Dramaturgická linka nebyla kvůli roztříštěnosti celkového konceptu příliš výrazná, a tudíž byl divák nucen sledovat pouze výraz a kvalitní technickou zdatnost interpretů. Jak je vidět, dle slov ředitele Antonína Schneidera, „nejsou školou zaměřenou pouze na moderní tanec“, ale opravdu „drtí stále holky i na špičkách“. Taneční centrum Praha je generálním produkčním partnerem Dance Life Expo, požádali jsme tedy ředitele konzervatoře Antonína Schneidera, aby nám přiblížil ideu tohoto spojení. Jste už druhým rokem generálním produkčním partnerem DLE... Co vás k tomu vedlo a co si myslíte, že DLE tanečnímu světu přináší?
„No, přinutil mě k tomu Martin Kolda, který s tou myšlenkou přišel a přesvědčil mě, že to má smysl. Svou filozofii jsme založili na tom, že nikomu nic neodmítneme. Protože cítíme hlubokou krizi tanečního umění v mnoha a mnoha směrech. Vidíme showbyznys v jeho poměrně poctivé, i když úplně počáteční fázi. A vidíme, že je tady obrovská tolerance různých směrů a stylů, se kterými by se takzvaný scénický profesionál mnohdy neráčil „zahazovat“. A to je chyba. Ta směsice stylů je možná až příliš pestrá na to, jak kvalitně je to tady organizováno – mám pocit, že lidé se ještě nenaučili ocenit tak kvalitní nabídku, jakou jim organizátoři přinášejí. Proto veletrhu věříme a proto ho technicky pomáháme zajistit, abychom to udělali těm několika málo lidem, kteří tuhle krásnou akci organizují, co nejjednodušší a nejschůdnější, hlavně proto, aby se na to nevykašlali, protože mi připadá, že v tanečním žánru moc takových lidí není.
Celý dnešní taneční svět je atomizovaný, separatistický, hodně jednobarevný a každý si hraje na svém písečku, jenom někteří z nich si uvědomují, že je nutné překračovat zavedené hranice. Celé 20. století bylo takhle uzavřené a teprve na jeho konci je patrné, že se jednotlivé oblasti začínají prolínat, a my máme možnost přehodnotit, co je umění, co je komerce, co je sport a zábava, kde je možné pečovat o talent a jak je možné tyhle dvě oblasti propojit tak, aby si navzájem pomohly.“
Další fotografie na našem

facebookovém profilu.