Gelsey Kirkland – Obdivovaná, zatracovaná, bojující

Gelsey Kirkland. Foto: Kenn Duncan.

Autor Zuzana Rafajová

Rodačka z Pensylvánie vystřelila na baletní nebe nevídanou rychlostí, v patnácti letech byla po absolvování School of American Ballet již stálou a historicky nejmladší členkou sboru New York City Ballet, o dva roky později sólistkou a v pouhých devatenácti primabalerínou. Po vnitřních konfliktech s Georgem Balanchinem, zakladatelem a svrchovaným vládcem NYCB, se v roce 1974 rozhodla změnit působiště a na pozvání Michaila Baryšnikova přešla do American Ballet Theatre, kde naplno rozvinula svůj taneční potenciál. Tančila hlavní role v Giselle, Romeovi a Julii, Donu Quijotovi, Louskáčkovi, Coppélii, La Fille mal gardée či Spící krasavici, diváky i kritiky udivovala nesmírnou rychlostí, bryskností, skálopevnými výdržemi i elevací. „Její rovnováha ve všech vychýlených balanchinovských pózách byla neuvěřitelná, mohla se točit na pětníku a stát na špičce celé věky,“ píše o ní jeden z dobových recenzentů. „Rychlost jí byla vlastní a vzduch pro ni byl přirozeným prostředím,“ dodává jiný.

Pro svět na divadelních prknech byla Gelsey Kirkland předurčena – její otec Jack byl dramatikem, matka Nancy Hoadley herečkou, starší sestra Johnna rovněž tančila a později se stala přední sólistkou Los Angeles Ballet Theatre. Malá Gelsey nastoupila do School of American Ballet již v osmi letech a disciplína baletu se jí velmi rychle stala vlastní. Když pak dostala příležitost v New York City Ballet, upnula se na ni, omezila další aktivity, jako modeling, kterým si v prvních letech v New Yorku přivydělávala, dokonce přerušila vzdělání, a vrhla se do tance. Píle se jí vyplatila, již během první profesionální sezony jí byla svěřena jedna ze sólových rolí v Balanchinově Snu noci svatojánské, v sedmnácti letech tančila Cukrovou vílu v Louskáčkovi a Balanchine pro ni obnovil svou verzi Stravinského Ptáka Ohniváka.

Jenomže svět tance a baletu, i přes chválu a ódy, které se na Gelsey snášely ze všech stran, byl neúprosný. Mladičká tanečnice velmi rychle začala podléhat všudypřítomnému stresu, nárokům a vysoké míře očekávání na její výkon, přístup i vzhled. Jak sama vzpomíná ve svých mimořádně otevřených a syrových memoárech (Dancing on My Grave, 1986, a The Shape of Love, 1990), na scénu přišly nejrůznější podpůrné prostředky, léky, drogy (které jí prý poprvé nabídl samotný Balanchine, když jako náctiletá tančila s NYCB) i plastické operace, vše proto, aby její tělo i obličej odpovídaly obrazu vykonstruované dokonalosti.

Sedmdesátá léta byla v životě Gelsey Kirkland spojena především s Michailem Baryšnikovem, a to jak na jevišti, tak mimo něj, jelikož se z oblíbené taneční dvojice stal pár i v soukromí. V roce 1976 měla po Baryšnikovově boku sehrát roli baletky Emilie ve filmu The Turning Point, nakonec však byla kvůli neshodám na scénáři a opět naplno propuknutým poruchám příjmu potravy nahrazena Leslie Browne. Aby toho na Kirkland nebylo málo, její matka byla hospitalizována, vztah s Baryšnikovem se kvůli jeho nevěrám začal rozpadat, upadaly i do té doby nezpochybnitelné jevištní výkony a tanečnice marně hledala pevný bod ve svém rozbouřeném světě, kdy byla několikrát vyhozena a opět přijata do ABT.

Záchranou se jí stalo seznámení s Gregorym Lawrencem, spisovatelem a televizním producentem, s nímž se seznámila, aby paradoxů nebylo málo, na prahu jejich společného drogového dealera. Díky němu se však Kirkland rozhodla srovnat si život, skoncovat se závislostmi a divadelní prkna vyměnit za farmu u New Yorku.

Divadlo nicméně Kirkland chybělo a v 80. letech se tanečnice triumfálně vrátila jako Julie v MacMillanově inscenaci s londýnským The Royal Ballet. Druhá půlka její aktivní taneční kariéry byla spojena především s evropskými soubory – pravidelně vystupovala jako host The Royal Ballet, byla Julií v inscenaci Johna Cranka ve Stuttgartu, tančila s Rudolfem Nurejevem, Anthonym Dowellem, Peterem Martinsem a dalšími. Ve druhé polovině 80. let se definitivně rozloučila se scénou a začala působit jako baletní mistryně a pedagožka ABT, English National Ballet, The Royal Ballet nebo The Australian Ballet. Založila rovněž vlastní taneční školu Gelsey Kirkland Academy of Classical Ballet, která fungovala až do roku 2021, kdy byla její činnost ukončena.

Na jeviště se Kirkland podívala po více než 20 letech, když v roce 2007 připravila pro ABT svou inscenaci Spící krasavice, kde si zatančila vílu Carabosse. Jednalo se rovněž o návrat na americkou scénu, která se jí uzavřela v 80. letech poté, co vyšla její první autobiografie a otevřený, nevybíravý rozhovor 60 minutes (alespoň část je ke zhlédnutí zde), v němž bez příkras sdílela svůj příběh a zkušenosti s baletem, pedagogy, choreografy i tanečními partnery. Dodnes je však její patrně nejslavnější rolí dívka Klára v Baryšnikovově inscenaci vánočního Louskáčka, která byla v 70. letech zfilmována pro televizi (záznam je možné zhlédnout rovněž na YouTube).

Zdroje:
Kirkland, Gelsey, Lawrence, Greg. Dancing on My Grave. New York: Doubleday and Company, 1986.
Encyclopedia.com
Abt.org
Broadwaydancecenter.com