Zemřela tanečnice a baletní mistryně Colleen Scott

Colleen Scott. Foto Sascha Kletzch.

Profesionální kariéru zahájila v roce 1967 v Baletu Německé opery na Rýně v Düsseldorfu pod vedením Ericha Waltera. Zde potkala i svého manžela Ivana Lišku, se kterým se v roce 1977 vzali a měli spolu dva syny. Za Ericha Waltera uzrávala v jednu z nejosobitějších a nejkreativnějších balerín své generace. V roce 1974 přešla do baletu Bavorské státní opery v Mnichově a v roce 1977 využila nabídky choreografa Johna Neumeiera. Po změně angažmá prožila vrchol své taneční kariéry v baletu Státní opery v Hamburku. Neumeier pro ni vytvořil řadu rolí, které zůstanou spojeny s jejím jménem - Dulcinea v baletu Don Quijote, Ginevra v Artušově sáze nebo Celie v Jak se vám líbí.

Mimo to ztvárnila hlavní role v klasických baletech Labutí jezero nebo Šípková Růženka a svými výkony v dalších titulech přesvědčovala o tom, že je i skvělou dramatickou tanečnicí v mistrovských dílech Cranka a Neumeiera - od Oněgina, přes Zkrocení zlé ženy, Dámu s kaméliemi, až po Sen noci svatojánské a Tramvaj do stanice Touha. Její taneční projev charakterizovala důstojnost, elegance, grácie, laskavost a odhodlanost. Její krásu zdůrazňovaly velké oči, téměř porcelánová pleť a energický nos.

Když byl v roce 1998 Ivan Liška jmenován ředitelem Bavorského státního baletu v Mnichově, Colleen Scott zahájila další kariéru. Dvacet let působila v mnichovském baletu jako pedagožka a baletní mistryně s velmi pečlivým přístupem, který ji naučila anglická škola. Svou činností významně přispěla ke zkvalitnění tanečníků i repertoáru. Jako baletní mistryně a pedagožka se mohla podělit o své zkušenosti s velkými dramatickými rolemi i s prací s legendárními choreografy současnosti od Gerharda Bohnera po Hanse van Manena. Muzikalita, pravdivost a vášeň byly hlavními motivy její práce.

Její zkušenost v posledních letech prospěla i Bavorskému juniorskému baletu Mnichov, který vede Ivana Liška jako ředitel Nadace Heinz Bosl. Zde hrála rozhodující roli v nastudování Triadického baletu Gerharda Bohnera, který spoluvytvořila v roce 1977. Pár dní před svou zcela nečekanou smrtí pracovala s Bavorským juniorským baletem na příkladech stylu Isadory Duncanové. Tato práce je i součástí filmového dokumentu, který je ke zhlédnutí na festivalu Dance 2021.                                                                                 

Zdroj: Zdeněk Prokeš,  www.staatsballett.de