Zemřela Astrid Štúrová, sólistka baletu Národního divadla

Svěcení jara - 13.05.1972, Astrid Štúrová, Vlastimil Harapes. Foto: Jaromír Svoboda. Zdroj: Národní divadlo

Astrid Štúrová se narodila v Praze, kde v roce 1955 absolvovala taneční oddělení Konzervatoře Praha a roku 1966 studium taneční pedagogiky na taneční katedře Akademie múzických umění v Praze. Své znalosti metodiky klasického tance a pedagogické praxe si rozšířila během stáže v tehdejším Leningradě (dnes Petrohrad) ve Státním tanečním učilišti A. J. Vaganovové v roce 1972.

V Národním divadle v Praze Astrid Štúrová působila obdivuhodných třicet let, mezi lety 1955–1985. Sólistkou baletu Národního divadla se stala v roce 1966. Ve své interpretační kariéře ztvárnila širokou škálu rolí, například Zlou sestru v Popelce (1965), Dobrou vílu v Šípkové Růžence (1966), paní Kapuletovou v Romeovi a Julii (1971), Runu v Radúzovi a Mahuleně (1976), Vladařku-matku v Labutím jezeře (1982) a další.

Podílela se na choreografii baletu Bachčisarajská fontána, který byl inscenován v roce 1978. Jako asistentka režie též na inscenacích Romeo a Julie (1971) a Šípková Růženka (1973). Astrid Štúrová rovněž působila jako uznávaná pedagožka, od roku 1968 vyučovala klasický tanec v tanečním oddělení Konzervatoře Praha, v letech 1972–1977 zde zastávala funkci vedoucí oddělení.

V sedmdesátých letech byla Štúrová také členkou umělecké rady baletu Národního divadla a členkou komise Svazu českých dramatických umělců. Mezi lety 1978–1980 byla vedoucí osobností Baletu Československé televize. Věnovala se též výuce na taneční katedře Akademie múzických umění v letech 1984–2000, kde se roku 1986 stala docentkou. Také stála v čele vedení taneční katedry. Své metodické poznatky Štúrová zpracovala v knize Didaktika klasického tance pro 6. ročník hudební a taneční školy, kterou vydalo Státní pedagogické nakladatelství Praha v roce 1987.

Roku 1969 se Astrid Štúrová stala zasloužilou členkou Národního divadla a v roce 1976 zasloužilou umělkyní.