Patrick Dupond v roce 1997. Zdroj: Wikimedia Commons.
Patrick Dupond získal jako první Francouz zlatou medaili na mezinárodní soutěži ve Varně (1976). V roce 1980 byl jmenován „danseur étoile“ pařížské Opery. Po krátkém působení v Ballet de Nancy (1988-1990) zastával funkci šéfa baletu pařížské Opery (1990-1995). Tančil v dílech Johna Neumeiera (Daphnis a Chloé, 1972; Vaslav, 1980; Sen noci svatojánské), Rolanda Petita (Fantom opery, 1980), Alwina Nikolaise (Schéma, 1980) nebo Rudolfa Nureyeva (Don Quijote, 1981; Romeo a Julie, 1984).
Po smrti Patricka Duponda zaplavily sociální sítě mnohá prohlášení. Tanečnice Marie-Agnès Gillot napsala: „Pláči, můj drahý Patriku“ a pro deník Le Monde dále dodala: „Připojila jsem se k baletu Opery, když byl v roce 1990 jmenován ředitelem. Bylo mi čtrnáct a půl. Setkání s ním na mě udělalo velký dojem, protože to byl můj idol. Podporoval mě. Byl výjimečný. Naučil mě, že všechno je možné, v tanci, stejně jako v životě.“ Étoile pařížské Opery, tanečnice Léonore Baulac, popsala Duponda jako „legendu“.
„Pro tanec znamenal mnoho,“ komentovala pro Le Monde Brigitte Lefèvre, ředitelka baletu při pařížské Opeře v letech 1995 až 2014. „Byl mimořádný, zapálený, s chutí do všeho“ dodává. V deseti letech vstoupil do taneční školy při pařížské Opeře, kterou vedla Geneviève Guillot a poté od roku 1972 Claude Bessy. Posledně jmenovaná říká: „Byl výjimečný. Byl posledním, kdo uměl nadchnout davy. Měl fantastické skoky. Byl šťastný, když tančil a mohl dělat radost také publiku.“
Gilles Reichert a Patrick Dupond v baletu Le Chant du Compagnon Errant Maurice Béjarta (1987). Zdroj: Wikimedia Commons.
Zdroj: Le Monde, Larousse
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?