Večer mladých choreografů v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě
Dne 20. června 2018 se v komponovaném večeru s názvem Myslím, tedy jsem poprvé jako tvůrci choreografií (nikoli jen jako tanečníci) představí na scéně Divadla Antonína Dvořáka ti členové ostravského baletního souboru, kteří v sobě našli odvahu a ctižádost předvést svůj choreografický potenciál ve vlastní autorské tvorbě.Příležitost mladým choreografům již v historii poskytlo Národní divadlo moravskoslezské například v rámci projektu Mladý balet. „Velmi mě potěšila zpráva, že ostravský balet chystá večer mladých choreografů. Pomyslně nese dál štafetu Mladého baletu, který jsme v Ostravě uváděli od 30. 11. 1980 do 27. 6. 1983. Program se na každou z 10 repríz obměňoval podle toho, jací přijeli hostující sólisté a co jsme stihli ve volném čase nastudovat nového. Mladý balet se stal velmi sledovanou akcí a snažil se poprvé v Ostravě ukázat tanec v celé jeho (tehdejší) šíři. Touto dobrovolnou aktivitou celého souboru předběhl všechny choreografické ateliéry, miniatury, workshopy, taneční laboratoře a jiné. Ve všech baletních souborech ale mají dnes stejný hlavní cíl: dát příležitost mladým choreografům předvést svůj talent a kreativitu,“ vzpomíná choreograf Zdeněk Prokeš.
A v jakém duchu se ponese večer mladých choreografů ve 21. století? „Jako titul inscenace a základní společné téma si mladí tvůrci vybrali ikonický výrok klasika racionalistické filosofie Reného Descartese ,Myslím, tedy jsem‘. Autoři se programově hlásí k představě tance chápaného jako ‚myšlení pohybem‘. Jejich tanec je vědomým hledáním výrazových prostředků spíše než intuitivním vyjadřováním emocí,“ říká šéfka souboru Lenka Dřímalová.
Inspirace základními fyzikálními zákony, jako je gravitace, vede ke studiu podstaty tělesnosti a choreografové za ní objevují symbolické roviny vnímání světa. Jiní tvůrci zkoumají vybrané mytologické příběhy, kosmologické vize, ale vytvářejí také vědecky detailní studie nejrozmanitějších emocí a neváhají sáhnout až k matematicky přesnému zápisu tanečního pohybu. „Mou hlavní inspirací byla píseň Gravity od Johna Mayera. Jednoho dne jsem poslouchala text písně, a tak nějak mě napadlo na tuto píseň něco vytvořit, něco na základě síly přitažlivosti a jejích fyzikálních formulí a to, jak je spojená s lidskými vztahy,“ říká polská tanečnice a jedna z autorek večera Natalia Adamska.
Paleta hudebních žánrů od renesanční a barokní hudby, hudby Fryderyka Chopina z období romantismu přes mnoho hudebních stylů 21. století, jako jsou například hudební minimalismus Arvoa Pärta, filmová a scénická hudba Maxe Richtera, elektronická hudba dánského skladatele Anderse Trentemøllera, dotváří atraktivní podobu inscenace.
Rolí choreografů se zhostí Natalia Adamska, Stéphane Aubry, Olga Borisová-Pračiková, Yago Catalinas Heredia, Sergio Méndez Romero, Réka Kiss, Stefano Pietragalla a Aglaja Sawatzki.
Zdroj: Národní divadlo moravskoslezské
Martin
Mé první Putyka představení a hned jsem si naběhl do něčeho, co patří myslim jinam. 30 min přenašeni objektů tam a zpět…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem