Doprovodný program:
1) Choreografie a analýza pohybu (Hana Polanská Turečková): 21. července 2020, 16:00
2) Úsilí o přednášku (přednáška Viktora Čecha): 5. srpna 2020, 18:00
3) Komentovaná prohlídka (Viktor Čech): 20. srpna 2020, 18:00
Druhá část projektu věnovaného roli tělesného pohybu, tance a choreografie v současném umění, směřuje k otázce fyzického úsilí a aktu práce. Vůle a energie k pohybu není na poli lidského těla spojena jen s řadou funkčních mechanismů a naplňováním ideálu efektivity, ale je také územím výsostně politickým, místem kontroly i vzepření se, fyzikálních důsledků i jejich symbolického vyznění. Vystavující umělkyně a umělci se setkávají v síti struktur napnutých mezi těmito polaritami.
Fyzické úsilí, s nímž vykonáváme jakýkoliv náš pohyb má mnoho různorodých způsobů provedení a kvalit, ty ovlivňují nejen jeho funkci a výsledek, ale rovněž jeho vizuální podobu. Jak poukázal svým výzkumem pohybu jakožto pracovního úsilí už modernistický choreograf Rudolf Laban, spojitost mezi specifickou kvalitou našeho fyzického úsilí, ať již jí míníme použitou sílu, rychlost či kontinuitu, přímo vede k definování určitých choreografických forem. Na téma úsilí ovšem nejde nahlížet jen z úzké perspektivy biomechaniky lidského těla. Je úzce spojené s naší vůlí k aktivnímu pobytu v tomto světě a je nemůžeme si bez něj představit žádnou z našich aktivit, natož pak pracovní činnost.
Právě s pracovním procesem, jeho směřováním, motivací i zpětným vztahem k naší tělesnosti jakékoliv fyzické usilování úzce souvisí. Stejně jako v oblasti samotné choreografie se tu nemůžeme vyhnout otázce kontroly, přivlastnění si a objektivizaci lidského těla. Vždyť i řada výzkumů právě s těmito okolnostmi souvisela, nejen samotná extrémní efektivizace fordismu, vedoucí k neustálému opakování omezeného rejstříků pracovních pohybů dělníků, ale i vizuální analýzy pracovního pohybu. Zdánlivé hranice mezi světem průmyslové produkce a estetikou pohybu rozmlžil ve svých aktivitách sovětský avantgardní výzkumník a básník Aleksej Gastev, vedoucí moskevského Úřadu práce. Jeho básně oslavující syntézu dělníka a stroje i jeho vizuální rozbory pracovních aktivit jsou toho příklady.
Práce, její politická, sociální i etická hodnota samozřejmě zajímá intenzivně i vizuální umění, minimálně již od modernismu 19. století. Tento výstavní projekt by chtěl na dané téma nahlédnout ze specifického pohledu, propojujícího choreografické uvažování nad pohybem jakožto formou i funkcí a pohledem vizuální tvorby ohledávající tyto aspekty vzhledem k jejich symbolické i formální reprezentaci. Prezentovaná tvorba americké choreografky a umělkyně Phoebe Berglund, české umělkyně Veroniky Čechmánkové a polských umělců Agnieszky Mastalerz a Michala Szaranowicze se soustředí na různorodé aspekty již výše zmíněného: vztahu mezi fyzickým usilováním o pohyb, sociálním i kulturním kontextem s tím spojeným a uvědomováním si role naší tělesnosti v této komplexní síti nástrah.
Phoebe Berglund: Basic Economy vs. Economy vs. Flexible Economy
tříkanálové video, 2020, 15 min
Tříkanálové video je pojaté jako výuková instruktáž pro zaměstnance a zkoumá vztah mezi pružností těla pracujícího a pružností ekonomických modelů. Phoebe Berglund vystupuje v roli kancelářské pracovnice aukční síně Sotheby’s, pohybuje se mezi pracovními úkoly ve své kanceláři na Wall Street, bezesnými nocemi v hotelovém pokoji během pracovní cesty do Šanghaje a svým bytem během Covid-19 karantény. Sledujeme její práci, jídlo, spánek, cesty taxíkem a noční tančení. Video je doprovázeno autorčiným komentářem, který vznikl promísením textů z human resources webů s fikcí a jejím osobním deníkem. Videem prostupují témata sociální a ekonomické mobility, touhy po bohatství, privilegií, mezinárodních intrik, trávení života na cestách, nekonečné samoty, virtuálního sexu, subjektivity, svobody, času a dluhů.
Phoebe Berglund: Work Poster: Office Stretches
plakáty, 2020
Projekt realizovaný původně autorkou pro newyorský prostor Cubicle v době Covid-19 karantény zve diváka do potemnělé a opuštěné kanceláře na Manhattanu, jejíž nepřítomní zaměstnanci pracují z domova. Laminovaný plakát pojmenovaný „Office Stretches“ visí ve vyprázdněném prostoru a nabízí řadu efektivních protahovacích cviků pro pracovníky v kancelářích. Tyto obrazy těla čekají, až se vrátí zaměstnanci a zaujmou zase svá pracovní místa.
Představte si, že jste jeden z nich. Lehce položte jednu vaši ruku na vrcholek hlavy, zatímco druhou rukou si podepřete bradu. Za pomoci vašich paží nakloňte krk doleva, dokud neucítíte tlak. Položte obě ruce na záda ve tvaru diamantu. Zhluboka se nadechněte a pohlédněte vzhůru ke stropu. Položte čelo na klávesnici a poslouchejte tlukot vašeho srdce. Roztáhněte nohy a zatelefonujte někomu. Představte si obraz sama sebe v jiném světě. Přimáčkněte svou hlavu k programovému oknu Microsoft Office a uvidíte mě. Jsem ve vaší kanceláři, vy jste ve svém těle, společně se pohybujeme jako jeden, nyní, ve virtuálním čase a prostoru. Tančíme, dokud svět neskončí.
Práce Work Poster: Office Stretches vznikla pro Wendy's Subway ve spolupráci s Simran Ankolkar. Tištěné plakáty jsou k dispozici na objednání u Wendy's Subway na adrese: https://bit.ly/workposters.
Veronika Čechmánková: Dialog With The Previous
video, 2019, 2:15 min, instalace
Veronika Čechmánková ve své video performanci spojuje dva zdánlivě protikladné světy. Prvním je moderní kultura cvičícího těla, spojená v řadě dnes populárních trendů jako je třeba jóga s hledáním oné mytické integrity a rovnováhy těla a duše. Druhým naopak svět našich venkovských prababiček, s jejich každodenní tvrdou prací v hospodářství a až doslovným dobýváním si denního chleba. Rituál sklizně, práce s kosou a její choreografie je zde uveden jako zasvěcení, jednotlivými cviky vedoucí až k výsledné katarzi v podobě objektů z pečiva. V něčem vlastně ideální svět tvrdé práce a chleba starého venkova, spojený s nekonečným opakováním cyklu lidského života a přírody se zde proniká s civilní realitou současnosti, v níž je naopak podobné usilování a disciplinování těla v tělocvičnách spíše technokratické aspekty naší společnosti zakrývajícím simulakrem.
Agnieszka Mastalerz & Michał Szaranowicz:
Primary Swarm, 2020 a Sluice (2018), smyčka
Ve Varšavě na východním břehu Visly, přes řeku naproti od Muzea moderního umění je realizován developerský projekt Port Praski (česky: Pražský přístav). Mezi lety 1885-2012 tento areál sloužil jako říční přístav, obklopený činžovními domy chudiny a zelenou divočinou. Byly zde také jatka. Ambiciózní stavební projekt má změnit auru místa na evropskou výstavní čtvrť. Projekt nemůže být dokončen, dokud nebudou postaveny plavební komory.
Umělci realizovaná videoinstalace reaguje na tuto lokaci a odkazuje k funkci stavidla, jakožto mechanismu, který mění úroveň toho, co jím prochází. Skládá se ze dvou videí vzniklých za spolupráce obou umělců: Sluice (antropometrická brána z rukou, 2018) a Primary Swarm (skupina průzkumníků která prostupuje kokonovitým prostorem a také černobílý záznam dnešního Pražského přístavu, 2020).
Hana Polanská Turečková: Choreografie a analýza pohybu (workshop)
Rudolf Laban vypracoval v první polovině 20. století pohybovou analýzu, která dodnes nebyla překonána. Mimo jiné pozoroval v továrně dělníky při práci. Jejich každodenní gesta a funkční pohyby poté dokázal přesně popsat a roztřídit do ucelených systémů. Jeho analýza je komplexním systémem vědění o pohybu zahrnující tělo (body), sílu/dynamiku (effort), tvar (shape) a prostor (space harmony). Při workshopu se účastníci pokusí využít zkoumání v oblasti síly a dynamiky pohybu tak, aby pochopili, jak je pohyb v našem životě vykonáván a jak jej můžeme rozšířit do oblasti taneční exprese. Společně pak jako skupina zkusí vytvořit choreografii inspirovanou pohybovou analýzou Rudolfa Labana a využijí tento čas k tomu, aby se bavili a zkoumali otázky pohybu související s kvalitami pohybu.
Zdroj: Galerie AMU
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace