Umělecké uskupení Pulsar se loučí, jako poslední představí inscenaci Kmeny

Umělecké uskupení Pulsar se loučí, jako poslední představí inscenaci Kmeny

Prvotním impulsem pro tvorbu tanečního projektu Kmeny byl požár v Českém Švýcarsku, který vyvolal celospolečenskou debatu a přinesl mnoho otázek o potřebě rovnováhy mezi člověkem a přírodou. Přestože se konkrétní téma, ve smyslu dokumentárního přenosu, od projektu vzdálilo – silné otázky a potřeba hledat odpovědi na vztah člověka a jeho životního prostředí zůstaly přítomny: „Cesta obsahu díla je velmi fluidní. Tak jak rosteme v čase, tak se prohlubují a přelévají základní témata dopadu nepokory, nenaslouchání, přehlížení, nepřítomnosti a moci. Našla jsem společného jmenovatele, kterého neprozradím, ale je to velké prosté téma, které skrývá to podstatné a které jsem se vždy bála přenést na jeviště,“ říká o širším kontextu tématu choreografka Kateřina Stupecká.

Inscenace přináší několik výjimečných souvislostí. Začalo to spojením konceptů dvou českých tvůrců, choreografky Kateřiny Stupecké a skladatele Jakuba Rataje, kteří tvoří společně s nejmladší taneční generací. Obsazení deseti mladých tanečnic a tanečníků je podle tvůrců nesmírně přínosné, inspirativní a vzácné. „S Jakubem se známe dlouho a jsme přátelé. Řekla bych, že jsme profesně napojení na stejnou frekvenci. Umělecky nás protkávala stejná společnost. On má blízko k mému tanci a já k jeho hudbě. To je pevný základ. Tvořit v tandemu se skladatelem je pro mě přirozené, společně dílo roste. Co se stane s dalšími novými tóny, jak to ovlivní mé představy a jak se to propíše do samotné tvorby choreografie...“, doplňuje choreografka.

Původně zamýšlené dílo pod širým nebem získalo přesunem do sakrálního prostoru novou podobu a význam, o čemž hovoří producent a kurátor projektu Honza Malík: „Nakonec jsme z plenéru vstoupili do interiéru, ne ryze divadelního – ale do prostředí chrámu. Čistý prostor, světlo, deset tanečníků, hudba... žádná jiná složka není potřeba.“

Honza Malík, který projektem Kmeny uzavírá činnost svého uměleckého uskupení, má spolupráce s nejmladší generací ještě další rozměr: „Kmeny připravujeme s tanečníky mladšími o tři dekády. S koncem Pulsaru vnímáme, že kruh se uzavírá. Procházíme určitým přerodem se symbolickým významem, protože jsme ve fázi, kdy je potřeba opět něco uzavřít, ukončit, předat dál a znovu udělat nový krok.“

Zdroj: Pulsar