Krajina těla (Alžběta Tichá, Matěj Petrák). Foto Vojtěch Brtnický.
Tři generace tanečníků
Autor námětu, režisér a choreograf Radim Vizváry vychází z paralely lidského života a proměny krajiny v čase. Diváci tak uvidí vývoj lidské bytosti od dítěte po starce. Tento základní koncept přivádí na jeviště zástupce tří generací od malé holčičky, přes dokonale vypracovaná těla akrobatů až k tanečníkům v seniorském věku. Vizváry hledal umělce, jejichž těla jsou velmi tvárná a dosahují v tělesné rovině až neuvěřitelných výsledků. V Krajině těla tak účinkují stálí spolupracovníci jako mim Matěj Petrák a akrobat Jindřich Panský, dále hadí žena Anaëlle Molinario z Francie nebo tanečník breakdance Kristián Mensa, který je vítězem ročníku 2019 „Red Bull Dance Your Style – Česká republika“ a magazínem Huffington Post byl zařazen do žebříčku „20 under 20” mezi 20 nejnadanějších inovátorů mladé generace z celého světa. Nejstarší generaci zastupují sedmdesátník Josef Kotěšovský a šedesátnice Zuzana Hrzalová, dlouholetí členové souboru Laterny magiky, kteří se tak symbolicky ještě jednou vracejí na svou domovskou scénu. „U zralých tanečníků nejsou podstatné špičkové výkony, jejich dovednosti jsou po mnoha letech zkušeností vryty do jejich tělesného výrazu a vyzařují tak silné charisma. Jejich gesty a pohybem promlouvá duše naší Krajiny těla,“ vyzdvihuje práci svých starších kolegů Radim Vizváry. Své umění dále předvedou také vzdušní akrobaté Martina Illichová a Lukáš Macháček na speciálním závěsném čtverci vyrobeném přímo pro tuto inscenaci a přední akrobatka na vertikálním laně Alžběta Tichá.
Oční duhovka jako pestrobarevný vulkán
V Krajině těla Laterna magika opouští tradiční princip propojení divadla a filmové projekce. Plátno nahrazuje jedenáct LED obrazovek různé velikosti, které jsou dominantním prvkem scénografie. Film Terezy Vejvodové vytvořený v produkci OLD&RICH Production zobrazuje metaforu lidského těla jako krajiny a ukáže divákům pohledy, které nemohou ze svých sedadel spatřit. Při detailním nasnímání mohou záda vypadat jako pláň, vrásčitá tvář jako brázdy v poli, detail zubu vypadá jako led, oční duhovka nasnímaná v makrodetailu nabízí spektrum barev a může připomínat vulkán. „Jdeme lupou do člověka nebo blíž k němu, jako bychom se podívali za horizont. Horizont končí tam, kam dohlédneme, ale co je úžasné, že vždycky existuje něco za ním. Krajina těla vede náš pohled za obzor,“ dodává k novému principu využití vizuální technologie Radim Vizváry.
Progresivní přístup a hledání stále nových možností současného divadla vidí jako jednu z hlavních předností současné dramaturgie Laterny magiky generální ředitel Národního divadla prof. Jan Burian: „Krajina těla je pátou inscenací, pod kterou je jako umělecký šéf Laterny magiky podepsaný Radim Vizváry. A to za necelé dva roky působení v této pozici. Oceňuji nejen dynamickou energii, kterou soubor s jeho příchodem získal, ale také žánrovou pestrost, kterou každá novinka repertoáru přináší. Po technologicky unikátním Robotu Radiovi a mimořádně úspěšné BatoLaterně přichází Krajina těla, která dává velký prostor akrobacii a činí z ní rovnocennou disciplínu nonverbálního divadla. Ve spojení s využitím moderních technologií v tom vidím naplňování poslání Laterny magiky, totiž být experimentální a inovativní laboratoří Národního divadla.“
Zdroj: Laterna magika
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?