Před třiceti lety zemřel tanečník, choreograf a pedagog Jiří Němeček

Jiří Němeček (civilní fotografie); foto: ČTK. Zdroj Archiv Národního divadla.

V rámci totálního nasazení byl v sezoně 1943/1944 přeřazen do německého Městského divadla ve Vratislavi v Polsku. Po válce se vrátil krátce do Národního divadla v Praze, ale záhy odešel jako tanečník do Opavy, kde se stal v roce 1946 vedoucím baletního souboru. Mezi lety 1948 a 1951 působil jako sólista a choreograf v brněnském divadle, posléze byl šéfem baletu a choreografem v Plzni (1951–1957). Do Národního divadla v Praze, tentokrát již na pozici šéfa baletu, se vrátil v roce 1957. Na tomto postu setrval do roku 1970, poté zde nadále působil jako choreograf, současně navázal vedlejší pracovní poměr v Hudebním divadle Karlín (1971-1977) jako šéf baletu a choreograf. V letech 1974 až 1977 stál v čele baletu Státního divadla Brno a po tuto dobu byl uvolněn z Národního divadla v Praze na neplacenou dovolenou. V roce 1977 se opět vrátil do ND v Praze jako choreograf, v této funkci setrval až do roku 1979, kdy byl znovu jmenován šéfem baletu ND. V roce 1990 odešel do penze.

Jako tanečník Jiří Němeček během své kariéry ztvárnil mnoho rolí, jmenujme například: Corregidor v Třírohém klobouku (Vratislav 1944), Franz v Coppélii (1946), Princ v Louskáčkovi (1952), Merkucio v Romeovi a Julii (1952), titulní role v Donu Juanovi (1954) či Mrtvý milý ve Svatebních košilích (1955). Ještě zajímavější však byla jeho choreografická činnost, například v Opavě připravil inscenaci Z pohádky do pohádky (1946, společně s J. Skopalovou), v Plzni vytvořil například Viktorku (1951), Romea a Julii (1952), Jánošíka (1954), Labutí jezero (1955) či Mládí (1956). K jeho nejzdařilejším inscenacím v Národním divadle v Praze patřily premiéry: Sluha dvou pánů (1958), Othello (1959), Romeo a Julie (1962), Marnotratný syn (1963), Coppélie (1965), Medusa (1968), Don Juan (1972), Mládí (1978), tanečně provedené melodrama Médea (1979); v Brně to byl Spartakus (1975) a Matčino pole (1977).

Celkem vytvořil až 80 baletních inscenací a desítky dalších choreografií v operách, operetách, muzikálech, činohrách, televizi či filmu. Jiří Němeček patřil k velkým osobnostem českého baletu jako nejúspěšnější tvůrce realistických celovečerních tanečních dramat. Jeho inscenace měly jasný a přehledný dějový půdorys, výrazný dramatický konflikt, logiku a psychologicky věrohodnou motivaci jednání postav. Byl známý také jako zdatný organizátor, ze souboru Národního divadla v Praze vytvořil mohutné těleso se sto padesáti členy, důsledně pečoval o kvalitu repríz a profesionálně hladký chod divadelního organismu.

Významná je i pedagogická činnost Jiřího Němečka jako externího učitele choreografie na HAMU, kde působil od roku 1969. V roce 1972 obdržel cenu za současnou choreografii na Mezinárodní baletní soutěži ve Varně. Byl manželem tanečnice Národního divadla v Praze Elvíry Němečkové, otec tanečníka ND Jiřího Němečka ml., jeho vnučkou je Elvíra Němečková ml. Jiří Němeček zemřel před třiceti lety, 29. července 1991 v Praze.

Zdroje:

Archiv Národního divadla v Praze: http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/2979

BOUZKOVÁ, Eliška, Balet Národního divadla za éry Jiřího Němečka. Absolventská práce, Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, 2017.

HOLEŇOVÁ, Jana, ed. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.