Marianela Núñez
Na jedné vzpomínce historii nepostavíte. A historie divadla, stejně jako historie každého z nás, je zároveň také historií všech ostatních, historií toho jak umění, jako je tanec, putovalo a rozvíjelo se v různých částech světa.
Zdi budovy The Royal Ballet ukrývají a střeží fotografie, které mapují ušlou cestu, historie se hlásí ke svým nositelům a tanec v Argentině díky každému z nich vzkvétá.
Instituce se často rády kloní k anonymitě, bez tváří, beze jmen, nechtějí čelit ozvěnám minulosti.
Ale právě díky ITI-UNESCO a jimi podporovaným a zastřešovaným organizacím, jako je v Argentině například Argentinská taneční rada, se daří vytvářet prostředí, které brání lidem zapomenout.
Jsem odhodlaná společně s vámi bojovat proti zapomnění a znovu oživit historii mistrů, umělců a choreografů, kteří obohatili svět tance, a zaslouží si, aby jim naslouchaly i budoucí generace. Ať jsme si všichni vědomi toho, že nejsme jen diváci, ale jsme dědicové tradice stvořené uměním, důstojností a obětavostí, která vyživuje naši cestu posláním a láskou ke kráse. Přestože je středobodem naší pozornosti budoucnost a přítomnost, bez pevných základů v minulosti, bez úrodnosti naší země, nemůže strom tance vzkvétat. Kořeny jsou tradice a zároveň… živiny.
překlad Lenka Bočková
Marianela Núñez se narodila 23. března 1982 v argentinském San Martín. Po studiu na Instituto Superios de Arte del Teatro Colón se vyprofilovala jako přední osobnost baletního světa. V roce 1997 přijala angažmá v londýnském The Royal Ballet, kde se posléze prosadila jako primabalerína. Ztvárnila hlavní role v baletech Labutí jezero, Šípková Růženka, Romeo a Julie nebo Giselle.
Je držitelkou prestižních mezinárodních ocenění jako jsou Premio Benois de la Danse nebo Laurence Olivier Award. Získala také národní ceny, například Premio María Ruanova udělované Argentinskou taneční radou a v roce 2010 Premio Konex za nejlepší tanečnici desetiletí.
Za své výkony sklidila řadu uznání kritiky. Její ztvárnění Růženky bylo považováno za nejlepší v The Royal Ballet od roku 1946 díky její schopnosti zaujmout publikum výjimečnými výrazovými prostředky a technickou dokonalostí.
Disponuje nejen technickými dovednostmi, ale také hlubokou noblesou a oddaností tanci a budoucím generacím. Její hlavní povahové rysy, kterými jsou velkorysost a nesobeckost, z ní činí vzor hodný následování ve světě baletu i mimo něj.
Zdroj: Institut umění – Divadelní ústav
Milan Podolec
Na "Louskáčkovi" jsem byl v Pardubicích dne 11. 11. 2024, děti po chvíli začaly odcházet a přiznám se, že i mně se…Louskáček – Kouzelný příběh – Půvabný, hravý, ale i strašidelný spektákl v Olomouci