Malý princ očima nejmladší generace i Sinfonietta Petra Zusky – Bohemia Balet uvádí Premiéru 24 z dílny pěti choreografů

Bohemia Balet – Potápíme se. Foto Adéla Amel Veselá.

Do světa Malého prince zavedou diváky samotní členové souboru Vojtěch Pilbauer a Luisa Brychcínová, kteří se chopili tohoto slavného námětu. Dvě další kompozice budou „ekologického“ ražení: choreografie Potápíme se, kterou charakterizuje paralela se zkázou Titaniku, ale vypovídá především o naší společnosti, je z dílny mladého italského tanečníka a choreografa Sebastiana Mazzii, sólisty baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Druhou je Veteš, o vztahu k „starým“ věcem a jejich hodnotě, v choreografii etablovaného českého tanečníka a choreografa Marka Svobodníka, sólisty Baletu ND. Závěr večera bude tvořit Janáčkova Sinfonietta v choreografii Petra Zusky.

Příležitost pro novou generaci i osvědčení tvůrci

Není to poprvé, co Bohemia Balet dává příležitost mladým tvůrcům z vlastních řad. „S nápadem přišli členové Bohemia Baletu sami. Nedostali jsme finanční podporu pro projekt k Roku české hudby, a tak chtěli využít časový prostor, který vznikl. Velmi mě to těší, vítám iniciativu členů pro choreografickou tvůrčí práci, vždyť v Bohemia Baletu vytvořili své choreografické prvotiny Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, David Lampart a ještě předtím při studiu na škole Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský, David Stránský a další. Jsem rád, že se odvážili i Luisa Brychcínová, Vojtěch Pilbauer a také Jan Šimůnek, který vytvořil k inscenaci hudbu,“ říká Jaroslav Slavický. „Nevybrali si zrovna lehké téma, ale zpracovali ho zajímavě a myslím si, že by mohlo diváky oslovit. Určitě jsem připraven podporovat tvůrčí snahy členů souboru a vidím v tom i pozitivní a velmi důležitý směr jejich dalšího uměleckého vývoje.“ Malého prince bude na premiéře tančit student 3. ročníku Matěj Skočdopole a jsou připraveny i dvě alternace pro případ záskoku, a to hned z 1.ročníku.

Sebastiano Mazzia, který je výraznou tváří baletu Jihočeského divadla, vnáší do programu vážnější téma: „Legenda říká, že když se Titanic potápěl, orchestr hrál dál... A nejsme náhodou my ten stejný orchestr, který dál hraje svůj život, zatímco se naše planeta potápí v katastrofálních důsledcích klimatických změn? Potápíme se a sledujeme, jak se to děje…“

Marek Svobodník spolupracuje s Bohemia Baletem poprvé. „Jsem tomu velmi rád,“ říká Jaroslav Slavický. „Patří totiž k mladé a velmi výrazné vlně českých choreografů, kteří tvoří autorské choreografie a posouvají tím vývoj českého tance. Bohužel v souborech tzv. ‚kamenných divadel‘ až na výjimky, příliš příležitostí nedostávají. Ptáte se mne, zda bude i jeho nová choreografie komická jako mnoho předchozích – když jsem mu položil vaši otázku, odpověděl mi: ‚Chtěl jsem pro Bohemia Balet vytvořit seriózní kousek. Ale tuším, že se mi to zase nepodaří.‘“ Humor tedy ani na Premiéře 24 chybět nebude.

Rok české hudby navzdory

Po podzimní premiéře Kontrastů jakožto večera složeného z děl tří evropských choreografů se nabízela myšlenka, při tolik proklamovaném Roku české hudby, vytvořit jako novou premiéru inscenaci českých choreografů tvořících na českou hudbu. Projekt však nezískal finanční podporu, a tak Bohemia Balet hledal náhradní program.

„Již nastudovaným opusem bylo Potápíme se, choreografie, která vznikala mimo rámec zamýšlené jarní premiéry. Proto jsem také přivítal iniciativu členů BB pokusit se o nastudování Malého prince. Počátkem března však byla Ministerstvem kultury podpořena celoroční kontinuální činnost BB, a tak jsem se rozhodl znovu oslovit původní choreografy pro uskutečnění, alespoň částečné, původního záměru,“ vysvětluje další změny v plánech umělecký ředitel souboru. „Z důvodu velmi krátkého časového limitu a naplněnosti večera nezůstala již z původního projektu zapojena Marika Blahoutová, která měla vytvořit choreografii na hudbu A. Dvořáka. Věřím ale, že ji bude realizovat v následujícím období,“ dodává.

Vzhledem k tomu, že se nejedná ani o večer českých choreografů (Sebastiano Mazzia je Ital), ani o tvorbu výhradně na českou hudbu, je i výběr hudby volnější. Marek Svobodník však do své koláže zahrnul i dílo českého krále swingu R. A. Dvorského. A 170 let od narození Leoše Janáčka si připomeneme jeho slavnou Sinfoniettou, po které sáhl Petr Zuska. Ten již před časem pro Pražský komorní balet vytvořil zcela novou taneční interpretaci Janáčkových Listů důvěrných.

Janáčkova Sinfonietta do třetice

Je jisté, že někteří diváci budou nové choreografické pojetí Sinfonietty porovnávat s verzemi, s nimiž se proslavili Pavel Šmok a Jiří Kylián, ale Jaroslav Slavický pochybnosti nepřipouští: „Sinfonietta je volbou Petra Zusky, a to je také to, co mě velmi zajímá. Obdivuji jeho odvahu a věřím, že na základě svých zkušeností a choreografického umu vytvoří Sinfoniettu, která bude jedinečná, podobně jako se to podařilo Pavlu Šmokovi a následně Jiřímu Kyliánovi. Netvoříme představení pro pamětníky, ale současné diváky, kteří nejsou ‚zatíženi‘ předchozími verzemi, a je důležité, jak oni přijmou toto ztvárnění geniální Janáčkovy hudby. Moc bych přál divákům, tanečníkům i sobě, aby to bylo ‚do třetice všeho dobrého‘!“

O promyšleném, odpovědném a vysoce uměleckém přístupu k realizaci Sinfonietty svědčí i slova Petra Zusky z jeho anotace do programu: „Už jen začáteční a finální fanfáry přinášejí emoci jisté důstojnosti a oslavy. Důstojnosti bez nabubřelosti, oslavy duše této země a jejího národa. Cítím, že právě v aktuálních dobách všeho prostupujícího globalismu a jisté relativizace národních identit a kultur je třeba nechat zmíněnou ‚emoci‘ ve společnosti působit… Zároveň bych tímto chtěl navázat na své o mnoho starší kolegy a snad v mnohém i učitele – Pavla Šmoka a Jiřího Kyliána, kteří tento výjimečný opus zpracovali, každý dle svého, už před mnoha desetiletími a pokusit se neudělat jim, sobě a ani panu Janáčkovi ostudu,“ píše choreograf s pokorou i humorem.

Zdroj: Bohemia Balet