V předpremiéře se 7. listopadu představí Fairy Tales – nový projekt tvůrčího uskupení POCKETART pod vedením choreografek Johany Pockové a Sabiny Bočkové. „V rámci témat ženství a hodnot, které ženská podstata vnáší do našeho světa, se v inscenaci vracíme do míst našeho dětství. Odhalujeme a ohledáváme procesy, skrze které se stáváme sami sebou. Oblékáme si na sebe různé role, jako by každá z nich byla jen další hrou. Role, které všichni známe z pohádek i z reálného života. Tvoříme si pro sebe nové fantazie, ve kterých přetváříme naše identity a způsoby, jakými si dokážeme představit naše šťastné konce,“ sdělují ke své inscenaci autorky. Světovou premiéru díla uvedou ve španělském Olotu na Sísmograf festivalu, který je spolu s holandským Julidans dalším koproducentem.
POCKETART se v divadle Ponec usídlí mimořádně na celý měsíc. Po novince Fairy Tales uvede 21. listopadu inscenaci Treatment of Remembering, v níž tři performerky v poetických tanečních obrazech podstupují společně s diváky „proceduru rozpomínání“ v čase, kdy člověkem vyčerpaná příroda již neexistuje. K Madoně se rzí, oživující osobní zážitek jednoho nečekaného setkání, které se po letech opět vynořuje z hlubin paměti a ožívá, následuje 23. listopadu. Poslední listopadový večer, 30. listopadu, POCKETART pozve na rodinné představení Jáma lvová inspirované médii, populismem a jejich manipulativními silami.
Letošní novinka souboru Tantehorse nazvaná Piece of Pleasure obnažuje palčivé otázky současnosti skrze specifickou tělesnost počítající s riskem a odevzdáním se. Diváka s otevřenou myslí a imaginací čeká 11. listopadu mimořádně silný zážitek.
27. a 28. listopadu se v Ponci poprvé představí taneční inscenace s prvky detektivního thrilleru Terezy Lenerové s názvem Rukavičkářské závody. V této performanci se fikce prolíná se zážitky s naší vlastní kůží. Oko si udržuje odstup. V opuštěném továrním komplexu se dotýkají dvě těla – člověk a zvíře v objetí. Nikdo se nechce ocitnout v jejich kůži. Zabíjíme v sobě to, co nás může zabít. Naše těla díky tomu přežívají, ale uvnitř se něco postupně ztrácí.
Zdroj: divadlo Ponec
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze