Kyliánův taneční archív získal do svých sbírek soubor osobních dopisů a kreseb Marcela Marceaua

Marcel Marceau. Zdroj Wikimedia Commons.

Projekt Marcel Marceau

Na počátku cesty ojedinělé sbírky, která dává nahlédnout do jedné z nezmapovaných částí života slavného francouzského mima, je osobní i profesní přátelství mezi velkým českým choreografem Jiřím Kyliánem a tanečnicí a mimkou Ellou Jaroszewiczové. Jiřího Kyliána a Ellu Jaroszewiczovou spojuje také jméno významné české tanečnice, pedagožky mimky a choreografky Zory Šemberové, která byla mimo jiné první světovou Julií ve slavném Prokofjevově baletu Romeo a Julie, Viktorkou v tanečním přebásnění epizody z Babičky Boženy Němcové, a spolutvůrkyní inscenace Otvírání studánek (Alfréd Radok, Laterna Magika 1960).

Toto vzájemné letité pouto vyústilo během covidového období ve společné bilancování a rozjímání o blížícím se konci života (Elle je 84 let a Jiřímu 76). I proto se Jiří Kylián v loňském roce rozhodl získat jedinečnou sbírku z pozůstalosti Marcela Marceaua, pro pražský pro taneční archív, který nese jeho jméno. Tyto dokumenty nebyly doposud nikdy zveřejněny.  

Vedle záchrany vzácné sbírky pro generace příští má pro Jiřího Kyliána tento akt i velmi osobní rovinu. Rád by tímto krokem splatil svůj osobní dluhu vůči pantomimě prezentované právě Marcelem Marceauem, ze které čerpal v ranných letech kariéry svou tvůrčí inspiraci.

Pozůstalost je uložena v Kyliánově tanečním archívu, který sídlí v knihovně Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze.

Marcel Marceau

22. března 2023 uplyne 100 let od narození světoznámého francouzského mima Marcela Marceaua. Narodil se ve Štrasburku do židovské rodiny jako Marcel Mangel. Příjmení Marceau přijal společně s bratrem Alainem během druhé světové války. Rodina Mangelových byla pro svůj původ perzekuována, matka holocaust přežila, ale otec zahynul v koncentračním táboře. Oba synové se proto aktivně zapojili do protinacistického odboje. Jméno, které přijaly jako krycí a které později Marcel Marceau proslavil po celém světě, příznačně odkazovalo na generála z dob francouzské revoluce Françoise Séverina Marceaua. Složitá a rozjitřená etapa se propsala do Marceauova života i díla. Jako odbojáři s bratrem zachraňoval židovské děti před dopadem rasových zákonů tak, že je pašovali do Švýcarska. Podle vlastních slov použil Marceau tehdy poprvé pantomimu, aby vyděšené děti udržel v klidu. Z válečných prožitků čerpal i ve svých pantomimických představeních, když se v roce 1946 vrátil do pařížského Dullinova divadla. Zde spolupracoval s dalšími legendárními mimy Étienem Decrouxem a Jeanem-Louisem Barraultem, i o rok později, když se osamostatnil, aby založil vlastní pantomimický soubor a stvořil jedinečnou postavu pana Bipa. Válečné hrůzy se paradoxně staly i jedním z pojítek mezi Marceauem a jeho budoucí ženou Ellou Jaroszewiczovou.

Ella Jaroszewiczová

Ella Jaroszewicz je francouzská umělkyně polského původu, mimka, tanečnice, režisérka, choreografka a pedagožka, držitelka řady ocenění. S Marcelem Marceauem se seznámila v roce 1962, stala se jeho společnicí, jevištní partnerkou, a mezi lety 1966–1973 i jeho manželkou. Přestože byla Marceauovou múzou, spolutvůrkyní i představení i výukových metod, dodnes zůstává neprávem v manželově stínu.

Narodila se 5. srpna 1938 v polském Kielci jako Elżbieta Jaroszewicz-Bartnowska.  I její dětství poznamenala 2. světová válka. Otce, hudebníka, zastřelili nacisté, další členové rodiny byli zmasakrováni bolševiky, nebo zahynuli v koncentračních táborech. Její budoucí kariéra se začala formovat v 50. letech minulého století. Nejprve vystudovala sportovní gymnázium, kde získala základy akrobacie, anatomie a fyziologie, ze kterých čerpala nejen ve své interpretační kariéře, ale i v té pozdější, pedagogické. Studovala také tanec a následně pantomimu u slavného polského mima Henryka Tomaszevského. Stala se významnou členkou jeho souboru a spolu se svým učitelem položila základy gestického jazyka, který čerpá jak z pantomimy, tak z tance. V letech 1957 až 1963 Ella Jaroszewicz cestovala s Tomaszewským po Švédsku, Dánsku, Izraeli, Velké Británii, Itálii, Německu a Francii. V Paříži (Festival des Nations v roce 1962 a v Théâtre de l'Athénée) se seznámila s Marcelem Marceauem a její život se čím dál tím více začal přesouvat do Francie. Nejprve profesionální a později milostný vztah Jaroszewiczové a Marceaua vyústil v bouřlivé manželství, které trvalo necelých sedm let a zůstalo uchováno právě ve výjimečné korespondenci, která nyní našla svůj domov v Praze.

Kyliánův taneční archív

V roce 1988 byla v nizozemském Haagu založena českým tanečníkem, choreografem, a dlouholetým ředitelem Nizozemského tanečního divadla, panem Jiřím Kyliánem nadace Kylian Foundation. Jejím cílem bylo podporovat nové taneční aktivity, pomáhat mladým interpretům a choreografům při startu do profesního života a povzbuzovat je v jejich kreativitě.

V roce 1991 byla v Divadelním ústavu v Praze Kyliánova nadace v Praze. Její základ netkvěl v přímé finanční podpoře jednotlivců či projektů, ale v praktické a morální pomoci z nizozemské strany zastoupené Kyliánovou nadací v Haagu a Tanečním institutem v Amsterdamu, čímž se lišil od jiných nadací, které u nás v té době působily. Po roce 1998 se jejím základem stala rozsáhlá sbírka videozáznamů s taneční tematikou ze zahraničí i z Čech.

V roce 2012 videotéka přesídlila do prostor knihovny Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze 2012. Kromě videozáznamů, které byly badatelům k dispozici již dříve, obsahuje také rozsáhlou sbírku knih, audio záznamy, kolekci odborných časopisů, divadelní programy a další materiály včetně pozůstalostí a osobních archívů významných osobností. V roce 2017 se videotéka stala součástí nově založeného Kyliánova nadačního fondu. V současné době působí pod názvem Kyliánův taneční archív a spravuje největší kolekci sbírek věnovaných tanci, baletu a pohybovému umění v České republice.

Zdroj: Kyliánův taneční archív