Kouzelný cirkus se loučí

Kouzelný cirkus. Foto Petr Našic.

Poetický příběh o putování dvou klaunů měl svou premiéru 15. dubna 1977 v tehdejším pražském sídle Laterny magiky, v paláci Adria. Tvůrci v čele s režisérem Evaldem Schormem a Josefem Svobodou vytvořili plnohodnotně multimediální i multižánrovou inscenaci. Jako snad žádná jiná přinesla právě ona v době své premiéry nejvyváženější směs žánrů a stylů: byl tu film, balet i moderní tanec, pantomima, černé divadlo i náznak divadla loutkového.

Světový úspěch tohoto divadelního unikátu překvapil. Nikdo ale netušil, že se Kouzelný cirkus bude hrát ještě dalších pětačtyřicet let, od roku 1983 na Nové scéně.

„Rád bych u příležitosti derniéry této legendární inscenace poděkoval všem, co se na Kouzelném cirkusu kdy podíleli. Byla to vždy inscenace, která stála nejen na silné umělecké a tvůrčí výpovědi, ale také na lidech. Věřím, že tvůrčí odkaz Kouzelného cirkusu bude v Laterně magice pokračovat,“ říká umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

„Máme velkou radost, že se z Kouzelného cirkusu stala ikonická inscenace. Rádi bychom u příležitosti derniéry oslavili tvůrce, kteří na díle spolupracovali, a přejeme Laterně magice, aby se jí dařilo tvořit stejně výrazná díla v multižánrovém duchu. Tatínek (Josef Svoboda) by si určitě přál, aby se jeho odkaz rozvíjel v současném umění dál v nových formách, které dnes divadlo i technika umožnují,“ podotýká Ak. mal. Šárka Hejnová, dcera Josefa Svobody.

Tvůrčí tým

Půvab Kouzelného cirkusu snad spočívá v jeho jedinečné poetice a nadčasovém tématu věčného hledání a touze po kráse, v okouzlující projekci, humorných scénkách i tanci, který vznikal původně pod vedením hned pěti choreografů, z nichž hlavním byl Karel Vrtiška. Rozhodně ale stojí na práci a spolupráci vizionářů té doby – na magické scénografii Josefa Svobody, která vás katapultuje do světa iluze, na snivé hudbě Oldřicha F. Korteho i na metaforických kostýmech výtvarníka Zdenka Seydla, hravosti černého divadla Jiřího Srnce i groteskní loutkohře Jana Švankmajera. Všichni tito umělci věnovali Kouzelnému cirkusu lehkost i hloubku, radost i smutek.

Ojedinělá technologie

V inscenaci Kouzelný cirkus byla dovedena k dokonalosti základní a v průběhu 60. let také jediná plně využívaná technologie Laterny magiky, tedy kombinace tanečně-herecké akce na scéně a velkoplošné filmové projekce, obvykle na tři plátna nebo přesně vymezené, ohraničené projekční plochy, ekrany. V Kouzelném cirkuse je ale prostor jiný, plocha je celistvá, vytváří iluzi téměř 3D obrazu a navozuje divákovi pocit, že do cirkusu skutečně vstoupil. Prostorového efektu je zde dosaženo spojením obrazu ze tří samostatných filmových pásů, které dohromady vytvářejí neobyčejně široké panorama.

Symbolický význam postav

Klauni, Venuše i Svůdce sice jednají jako dramatické postavy, ale jsou to postavy symbolické a jejich podvojnost je něčím, s čím se musí interpreti sžít. Hrají (a tančí) jejich společný příběh, drama, ale zároveň musí mít na paměti, že nejde o drama individuálních osudů, ale že tančí podobenství. Ne, tyto postavy nemají minulost – nejsou to lidé. Klauni přicházejí na svět ze dvou vajíček, Svůdce se vyloupl z proudu lávy hned ve svém neposkvrněném obleku a cylindru jako kouzelník. A Venuše – tu oživil on sám, povolal ji k životu z Boticelliho obrazu a její vor obývají múzy.

V době svého vzniku přinesl Kouzelný cirkus hlubokou i hravou divadelní symboliku. Inspiroval po 5 dekád další a další tvůrce. V očích dospělých otvírala inscenace svět fantazie. V očích dětí rozsvěcovala radost.

Výstava na Náměstí Václava Havla

Laterna magika vzdává hold tomuto uměleckému dílu. Kvalitní záznam inscenace bude umístěn na webových stránkách Laterny magiky, a budou ho tak moci zhlédnout další generace i celý svět. Záznam byl pořízen na sklonku roku 2020, a zachycuje tak jedno z aktuálních obsazení inscenace. Laterna magika zároveň připravila výstavu, která mapuje vznik a význam inscenace. Od 26. září je k vidění na náměstí Václava Havla a její online verze rovněž na webu Národního divadla.

Zdroj: Laterna magika