Kolektiv tYhle uvede workshop originálních cvičení pracujících s vícejazyčností a tělesností a pokřtí publikaci

Kolektiv tYhle uvede workshop originálních cvičení pracujících s vícejazyčností a tělesností a pokřtí publikaci

Umělecký tým se ve svém výzkumu zaměřil na jazykové neporozumění jako na výchozí bod choreografické práce. Když se totiž člověk setká s člověkem, jehož jazyku nerozumí, automaticky začne vnímat zvukovou a tělesnou stránku daného jazyka. Tým tak ve spolupráci s lingvistikou Joannou Pędzis z Univerzity v Lublinu vytvořil různá choreografická cvičení, které s tělesným a zvukovým vnímáním jazyka pracují. V rámci nich dochází k míšení, prolínání a vzájemné inspiraci jednotlivých jazyků a jejich výstupy mají psanou, hudební i pohybovou podobu. Během těchto cvičení tak mohou lidé z různých kultur a s různým zázemím sdílet své pohledy a vzájemně se inspirovat. Tento princip míchání či rozostření jazyků pojmenoval tým jako „blurrylingualismus“.

„Blurrylingualismus zkoumá prostory, mezery a trhliny mezi jazyky, významy, vnímáními, překlady, kulturními kontexty, pocity a interpretacemi, které vycházejí z mezilidské komunikace a z lidského těla,“ popisuje umělkyně Michaela Dašková.

Cvičení vytvořená v rámci svého výzkumu představí Michaela Dašková, Florent Golfier-Brechmann, a Baxi Ostrovski v rámci workshopu ve Velkém mlýně v Praze. Jeho součástí bude také prezentace a křest toolkitu s podrobným popisem jednotlivých cvičení. Ta lze přitom využít nejen při umělecké práci, ale při jakékoli práci se skupinou lidí s různými mateřskými jazyky. Na jedné straně je tak mohou využít lidé pracují v oborech tance, choreografie či hudby, kteří se zajímají o propojení jazyka a pohybu, lze je však také využít při různých typech kreativního vzdělávání či práci s lidmi z různých jazykových minorit. Stejně tak si lze představit jejich využití v pedagogice, neboť mj. rozvíjejí dovednost tzv. vědomé fyzické přítomnosti.

„Po výzkumu v Budapešti jsem se rozhodla naše cvičení využít při své práci se studujícími na univerzitě. Umožnily mi vykročit z rámce typické univerzitní hodiny a vytvořit atmosféru vzájemné pozornosti a otevřenosti, kterou studující potřebují,“ popisuje Joanna Pędzis.

Zdroj: tYhle