Karel Vaněk uvede v Praze svou novou choreografii
zprávy
V centru inscenace stojí otázka: Jsou umělci prodejní? „Mnohdy jsem měl velké výhrady k tomu, co po mne choreografové vyžadovali a někdy jsem se za to i styděl. Ale chtěl jsem jako tanečník přežít a neviděl jsem jinou možnost, než ty pocity ignorovat a vědět, že mám na zaplacení nájemného,“ popisuje téma projektu choreograf a autor konceptu Karel Vaněk. Společně s mezinárodním inscenačním týmem se snaží rozlousknout alespoň některé z následujících otázek: Jaké životní strategie a možnosti přežití vyvinou tanečníci během své kariéry? Jak daleko jsou ochotni zajít? Jaké triky používají, aby zaujali publikum? Co diváci vždy ocení, čeho by se měli tanečníci vyvarovat a co v žádném případě nepřichází v úvahu? Projekt přivádí na scénu trojici zkušených „profesionálek“, mimo jiné Tanečnici roku 2012 Luciu Kašiarovou, které se snaží těmto otázkám přijít na kloub. Pohled do zákulisí odhaluje komické, bizarní, tragické i dojemné momenty.
„Tanečníky jsem si vybral jako vždy – skrze osobní setkání a pro fascinaci, kterou pociťuji, když je vidím na scéně. Chtěl jsem zjistit, nakolik mají tanečníci z úplně odlišných prostředí společné profesní zkušenosti,“ doplňuje Vaněk. „Během procesu tvorby mě překvapilo, že pro asijský charakter Gabriela Wonga je prvořadá preciznost. Bytí na scéně si nikdy neužívá, je to jen jeho job, který se snaží udělat s co nejlepším výsledkem a má skoro vždy pocit, že prodává své tělo za peníze.“
Vstupenky v ceně 150,- / studenti 100,- je možné rezervovat na adrese rezervace@altart.cz a zakoupit přímo před představením na pokladně divadla. Více: www.studioalta.cz
Karel Vaněk pochází z Litvínova. Než započal svou taneční kariéru, ukončil studium matematiky na Karlově universitě. Během studií začal navštěvovat taneční kursy u paní Randové a později ve VUS UK. Moderní tanec studoval i na stážích v Londýně a New Yorku. Od roku 1983 byl členem Laterny magiky, v roce 1990 spoluzakládal New Prague Dancers. V roce 1991 založil společně s Evou Černou skupinu Černá Vaněk Dance. Hned první představení Malé modré nic (1991) získalo cenu československých tanečních kritiků jako nejlepší představení roku a oba interpreti byli oceněni jako tanečníci roku. Během evropského divadelního festivalu „euro-scene-Leipzig 97“ byl jejich kus Applegames oslavován jako „nejpřesvědčivější festivalový zážitek“. Od roku 1998 spolupracovala umělecká dvojice příležitostně také s hostujícími umělci. Představení Happy Hour bylo vybráno jako jedna z nejlepších produkcí v Německu na Tanzplattform Deutschland 2002 v Lipsku. V letech 1992–97 byl Karel Vaněk sólistou Choreografického divadla ve Freiburgu a v letech 1997–2002 sólistou Choreografického divadla Bonn. V roce 1996 byl jmenován ředitelem skandinávského choreografického workshopu New Dance „Danse 96“ ve Stockholmu. Kromě inscenací pro Černá Vaněk Dance vytvořil choreografie pro New Prague Dancers, litevskou kupinu Aura, Schweizer Kammerballett a celovečerní představení pro Choreografické divadlo Bonn (Intermundium, 1999; Es reut mich f…, 2000; Hidden, 2002).
Po smrti Evy Černé v roce 2008 pokračuje nadále v choreografické činnosti pod hlavičkou Černá Vaněk Dance. Kromě toho je programovým ředitelem pro tanec v kulturním centru Brotfabrik Bonn. Snaží se neztratit kontakt s českou taneční scénou, příležitostně hostuje se svými představeními v Praze a snaží se pravidelně zvát vybrané české produkce do Bonnu. Zdroj: ALTA
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
recenze -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 4 dny
pierrot_le_fou
Romane, moc díky za tu první reakci. Cením si na ní zejména toho, že se pokouší otevřít prostor k rozmluvě o věci jako…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 10 dny
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 10 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 10 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 10 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 11 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze