Toto inovativní a průkopnické spojení umožnilo vzniknout jedinečnému představení, které se skládá ze dvou jednoaktových inscenací. V prvním jednání se diváci seznámí s dílem švédsko-polské choreografky Lidie Wos nazvaným Na hraně iluze. Lidia Wos je umělkyně známá svým osobitým jazykem, který se vyznačuje kroutivými pohyby, překvapivými pozicemi těla a absurdním humorem. Dalším typickým znakem její tvorby je muzikalita. Ve svém novém díle, které na hudbu Johanna Sebastiana Bacha vytvořila letos v červnu přímo pro Pražský komorní balet, diváky zve do světa pokřivených obrazů a dějových zvratů. Do světa, kde hranici mezi fantazií a realitou určuje jen představivost.
Druhá část večera přinese groteskní taneční detektivku Elixír z pera českého choreografa Viktora Konvalinky. Dílo, které vzniklo podle libreta Štěpána Benyovszkého, popisuje autor jako „vtipnou vizuální audioknihu psanou krví“. Publikum se ocitne v ospalém baru na francouzském venkově, který nečekaně ožije, když hosté zjistí, že někde blízko lze najít klíč k elixíru věčného života. Příběh plný akce, humoru a tance na pestrou hudební koláž doprovází mluvené slovo Jiřího Lábuse.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?