Collective Loss of Memory – nový projekt souboru DOT504 v choreografii Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney
Důraz kladený na rovnocenný tvůrčí přínos choreografa a tanečníků je jedním z typických prvků při tvorbě inscenací DOT504. „Přípravě celého projektu předcházel konkurs, který se stal opravdu výjimečnou událostí. Na naši výzvu odpovědělo kolem pěti set tanečníků z celé Evropy. Necelá stovka tanečníků, jež jsme vybrali ve spolupráci s choreografy na základě CV a video ukázek, se sjela na konkurs do Prahy za osobní účasti Jozefa a Lindy. Koncentrace vynikajících evropských tanečníků a tanečnic byla úžasná a v Česku ojedinělá! Jozef s Lindou si nakonec do projektu vybrali pět osobitých mužských interpretů,“ prozrazuje umělecká ředitelka souboru.
Tandem Jozef Fruček a Linda Kapetanea se ve svých dílech opakovaně vrací k archetypálním tématům, z nichž k nejčastěji ztvárňovaným patří zejména podoby a podobenství zla a dobra. Organické zapojení původní hudby a light designu pak tyto vyostřené obrazy podtrhuje a přidává jim na působivosti. Díky dlouholetému angažmá obou tvůrců u předního vlámského souboru Ultima Vez jsou jejich choreografie stavěny dynamickým tempem a oplývají nebývale vysokými fyzickými výkony interpretů. Nový projekt pro DOT504, který sami tvůrci označují jako „studii provokace“, představí pět vynikajících performerů z různých koutů světa – Izraele, Belgie, Francie, Švédska a Slovenska. Co přinese toto mezinárodní setkání otevírající téma násilí v současné společnosti?
„S pěticí výjimečných tanečníků se ponoříme do nesmírně silného sociálního jevu, kterým je jedno z největších potěšení lidstva – zabíjet a účastnit se násilí. Toto téma každodenní zkušenosti budeme zkoumat prostřednictvím dějin umění, zejména prostřednictvím jeho výskytu ve výtvarném umění a kulturní kritice. Bude to studie provokace, která se netýká zjevného, ale zkoumá jemné aspekty vývoje lidského chování a také to, jakými evolučními tlaky lidstvo prošlo a prochází v současném bezprecedentním způsobu života, jenž je orientován pouze na uspokojování momentálních sobeckých potěšení,“ přibližují autoři. Zdroj: divadlo Ponec
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?