Anne Teresa de Keersmaeker čelí obvinění z psychologického teroru svého souboru

Anne Teresa de Keersmaeker. Zdroj Wikimedia Commons.

Soubor Rosas, jehož je Anne Teresa de Keersmaeker zakladatelkou a uměleckou šéfkou, se vinou vlivu pandemie covidu-19 potýká s výraznými finančními potížemi (za rok 2022 vykázal soubor ztrátu téměř 400 000 EUR, novější čísla nedal soubor k dispozici), které měly mimo jiné v loňském roce (tedy již ne během pandemie) za následek, že část tanečníků a tanečnic byla vedena jako nezaměstnaná, protože nebylo možné zajistit představení.

Problémy se však dle investigace De Standaard vlečou ještě déle. Na jaře 2022 byl vypracován dvoustránkový dokument založený na stížnostech zaměstnanců a zaměstnankyň souboru, který dala dohromady externí mediátorka Aline Bauwens. Ta byla povolána poté, co se začaly množit interní stížnosti.

Rosas v té době řídila pětičlenná rada - kromě de Keersmaeker byli jejími členy Luk Van den bosch, Griet Verstraelen, Freek Boey a Jens Buysschaert. Úkolem bylo zlepšit vnitřní situaci souboru z hlediska psychologie a pomoci rozložit „moc“ tak, aby neležela v rukou jediné osoby. V průběhu loňského roku však během několika týdnů tito zmizeli, jako poslední dostal okamžitou výpověď Van den bosch a zůstala jen de Keersmaeker. K ruce je jí momentálně toliko obchodní ředitel Lies Martens. Mediátorka Bauwens podala výpověď (rovněž s okamžitou platnosti) na podzim loňského roku. De Keersmaeker rovněž ukončila po více než třiceti letech spolupráci se svým uměleckým poradcem a patronem Keesem Eijrondem, s nímž tvořila již od 80. let minulého století.

Z investigace deníku De Standaard mimo jiné vyplývají následující obvinění: tanečníci, a především tanečnice se běžně setkávali s bodyshamingem od de Keersmaeker choreografka je měla zesměšňovat a infantilizovat, nerespektovala své choreografické asistenty a asistentky, které měla otevřeně zesměšňovat, stejně jako zbytek souboru. Situace ve zkušebnách byla prý plná pasivní agrese, autoritářství a přežitého silně direktivního stylu vedení, kde nebylo daleko k urážkám.

„V PARTS (taneční škola, kterou de Keersmaeker založila, ale kde sama příliš nevyučuje) nás učí, že jsme nezávislí, ale v Rosas skočíte zpět v čase. Jako byste byli zase na baletní konzervatoři, kde na vás budou tlačit tak dlouho, dokud se nezlomíte,“ uvádí jeden z oslovených tanečníků.

Další hlasy uvádí: „Každý týden si vybrala k šikaně někoho nového. Nikdy jste nevěděli, kdy na vás přijde řada,“ nebo: „De Keersmaeker vás opravdu umí donutit cítit se jako nicka. Zničila mou sebedůvěru do té míry, že stačilo zaslechnout hudbu k mému sólu, jež mě donutila donekonečna opakovat před celým souborem a obsesivně komentovat a opravovat každou maličkost, aby se mi celé tělo roztřáslo strachy.“

Vypovídající se následně shodují na atmosféře strachu, který v souboru panoval a nepředvídatelnosti. „Jednou jste postaveni na piedestalu, další jste strženi dolů.“ Taktika de Keersmaeker se dala prý nejlépe přirovnat k „rozděl a panuj“.

Výsledkem byla deziluze a vyčerpání. Tanečníci a tanečnice, s nimiž De Standaard mluvil, hovořili o vysokých nárocích, které na ně de Keersmaeker měla a jejím odmítání jakéhokoli osobního života mimo zdi souboru. „Jakmile měla dojem, že máte osobní život a nejste najednou stoprocentně flexibilní, začala být nepříjemná.“

Několik zaměstnanců a zaměstnankyň prý muselo vyhledat terapie a pomoc odborníků Katherine R. uvádí: „Byla jsem emočně úplně vyčerpaná a na hranici deprese. Šest měsíců jsem vůbec nebyla schopná pracovat. Naštěstí jsem se dala dohromady za pomoci psychiatra.“

Zásadní obvinění se však váží k měsícům pandemie, kdy vše začalo. Taneční soubor si stěžoval Van den boschovi a Verstraelen, že ve zkušebnách nejsou dodržována protipandemická opatření. Sama de Keersmaeker měla veřejně několikrát prohlásit, že celý covid-19 je jen lobby farmaceutického průmyslu a nonšalantně obcházet státem nařízená pravidla.

V lednu 2021 mělo dojít k následující situaci. Byl zrušen zákaz cestování a soubor dostal povolení zkoušet dílo Dark Red v Basileji v muzeu Fondation Beyeler. V průběhu zkoušení se vyskytlo důvodné podezření, že jeden z tanečníků onemocněl, proto mu zodpovědné osoby provedly test. De Keersmaeker měla být prý rozzuřená, protože to narušilo její tvůrčí proces. Současně odmítla pozastavit práci, ačkoli existovalo vysoké riziko, že se v případě nemocného jedná o infekci covidem-19. To se nakonec potvrdilo, nicméně jak uvádí bývalý tiskový mluvčí souboru Hans Galle, který byl zájezdu přítomen, nebyla dodržena žádná nařízení opatření – nebyl informován hotel, ve kterém soubor nocoval, neproběhla desetidenní karanténa, která byla ve Švýcarsku vyžadována a celý soubor se do Belgie vrátil autobusem (nemocný tanečník prý sám v autě).

„De Keersmaeker neměla vůbec s nemocným slitování a vůbec nemyslela na zdravotní rizika pro ostatní. Záleželo jí jen na její práci,“ uvedl Galle, který Rosas opustil po sedmi měsících práce, během nichž prý musel dvakrát na nemocenskou z důvodu vyhoření.

Podobná situace se opakovala v únoru 2022, kdy onemocnělo několik dalších tanečnic a tanečníků, opět však neproběhla karanténa, ani nebyly provedeny testy (které už v té době nebyly povinné). „Soubor věděl, že se premiéra neuskuteční. A po tolika zrušených turné byl příjem opravdu nutný. Naše bezpečí prostě nebylo prioritní,“ uvádí jeden ze zdrojů.

Současně se vypovídající shodují na tom, že si nepřejí Rosas a de Keersmaeker zničit. Vyjadřují vděk souboru za profesní příležitosti, inscenace a umělecký kolektiv. Vnímají Rosas jako jednoho z lídrů tanečního světa, proto chtějí, aby došlo k ukončení problematického chování. „Rosas narazil na zlato. Má síť kontaktů po celém světě, uznání kritiky i publika, zapálený zaměstnanecký aparát, vládu, která v něj věří, taneční školu, která garantuje budoucnost. To vše je však nyní bohužel podkopáváno jedinou osobou a jejími zájmy.“

K článku vydal soubor Rosas prohlášení (jež je v plném znění uvedeno i v samotném textu De Standaard), kde mimo jiné uvádí, že: „… máme za sebou mimořádně náročné období, během něhož byly zásady našeho souboru významně zpochybněny. Vnímáme, že to nebylo vždy snadné a že se lidé cítili zraněni nebo nedostatečně respektováni. (…) Pod odborným vedením jsme za pomoci externího know-how vypracovali opatření, jakými jsou např. systematické konzultace s tanečním souborem a týmem, školení v komunikaci o poskytování zpětné vazby, vytvoření pracovní skupiny pro well-being a management či externí psychologickou výpomoc.

(…) Nevyřešené problémy, které vytanuly na povrch, nás spolu s Anne Teresou de Keersmaeker přimělo k zamyšlení nad situací. Pohoda na pracovišti je pro nás všechny absolutní prioritou. Opatření již přinášejí výsledky, i nadále však hodláme věnovat těmto otázkám plnou pozornost.“

Samotná choreografka se k situaci odmítla osobně vyjádřit.

Zdroj: www.destandaard.be