Vidět tanec v přírodě

 

Končí nám divadelní sezóna, která se během posledních pár měsíců stihla vrátit do „normálu“. Za tu dobu jsme proseděli v divadlech a různých alternativních prostorách mnoho premiér a festivalů. Nyní je ale na čase vyrazit ven a pozorovat umění, které nám připravila sama příroda.

Petra Dotlačilová. Foto: Michal Hančovský.

Petra Dotlačilová. Foto: Michal Hančovský.

Nic proti umění vytvořenému lidmi; život bez něj si skutečně neumím představit. Kultura a příroda – „nature and culture“ – jsou ale přece jen spojené nádoby (antropolog Bruno Latour mluví přímo o „nature-culture“), dnešní lidské bytosti jsou produktem obojího.

Umělci se inspirovali přírodou odpradávna, a ani estetické teorie se jí nevyhýbaly. Například britský estetik Edmund Burke psal o nejvyšším estetickém prožitku „vznešena“, který lze zažít jak při sledování obrazu, poslechu hudby či četbě, tak při pozorování přírodních jevů a krás.

Tak jsem se i já, velmi městský živočich a teoretik k tomu, také vydala do přírody. Píšu vám z Islandu, kde se jí opravdu nedá uniknout, i když člověk jen přechází mezi hotelem a univerzitou. A co teprve, když se vydá za hranice města! Člověk tam může pozorovat mocné pády vodopádů, výskoky gejzírů, balancování horských koz a ovcí, neuvěřitelně hbité pohyby delfínů a trochu těžkopádná salta velryb. Scénografie obsahuje temný oceán, klidný i divoký, mírně zvlněná údolí a dramatické srázy kopců, vulkánů, tektonických desek. Nechybí tu pestrá paleta barev: černá láva, zelený mech a tráva, fialové a žluté květiny, červená železitá půda, šedé nebe, které se při větší míře štěstí vyjasní do blankytně modré. Světlo je v tomto období všudypřítomné, blackout si můžete vyrobit maximálně na hotelu, nebo když vlezete do jeskyně. Neutuchající sound design zajišťují hejna ptáků, která se tu v létě vyskytují, a zvuky jsou to často opravdu překvapivé – kam se hrabe elektro! Nakonec, příroda je tu velmi interaktivní: vítr se do člověka opře tak, že jde sotva chodit rovně; desítky variant deště zajistí, že opravdu nezůstane v suchu, a kdyby náhodou, tak vodopád ho oprskne určitě; teplé prameny, a dokonce řeky jej ale zase krásně ohřejí. Abychom tohle všechno zažili, musíme se sami dát do pohybu.

Vydejte se tedy také ven z divadla, ven z města, kamkoliv do přírody, a pozorujte ten tanec! Estetický zážitek vznešena vás jistě nemine. Přeji vám krásné léto!

 

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: