Umění za 400 na hodinu

Jana Bohutínská. Foto: Petr Kurečka.

Autor Jana Bohutínská

Vědomí hodnoty vlastní práce

Dlouhé roky pracuji v českých i mezinárodních grantových komisích a dobře si pamatuji dobu, kdy se mi do rukou dostávaly rozpočty projektů s brutálně podfinancovanými honoráři pro umělkyně, umělce a další participující profese. Za problém jsem nepovažovala to, že někdo v rozpočtu, údajně, přestřelil, ale jak málo si lidé v tanci své práce cení. To se změnilo, i honoráře v rozpočtech naštěstí začaly růst a měla jsem pocit, že sebevědomější přístup k hodnotě vlastní práce už do oboru nějak víc prorostl.

A pak jsem se ve Strategii dočetla k části „Návrhy výpočtu ohodnocení nezávislého profesionála v tanečním oboru v České republice“ a k související tabulce. Výpočet odměny profesionála či profesionálky v tanci tu vychází z průměrné mzdy. K tomu se připočítávají odvody a náklady na práci, čímž se dochází k hypotetické „vyčíslené potřebě“ 45 tisíc korun hrubého. Různými způsoby se pak vypočítávají hodinové a jiné sazby do jakéhosi ceníku. Výsledkem jsou například dvě hodinové sazby, „doporučený průměr“ a „optimální perspektiva“ pro interpreta a interpretku, choreografa a choreografku, light designéra či designérku, pro technické profese, zkrátka šmahem pro všechny, 300 a 400 korun hrubého.

Proč vycházet z mizerné průměrné mzdy?

Když odhlédnu od toho, že mě osobně podobné ceníky pro lidi na volné noze popuzují z principu (ponechávám stranou, že v Česku je ani nelze legálně uplatňovat, snad jen ve formě určitého vodítka pro výpočet ceny, aby to nebylo bráno jako kartelová dohoda), tady je těch problematických momentů víc.

Proč by měl vůbec nezávislý profesionál nebo nezávislá profesionálka (většinově se v oboru pracuje jako OSVČ, ať už ve svobodném povolání, nebo podle živnostenského zákona) vycházet v úvahách o své odměně na volné noze (nikoliv v zaměstnání) z průměrné mzdy? Notabene z průměrné mzdy, která je v Česku mizerná, aktuálně znehodnocená obrovskou inflací a bere se v úvahu v době všeobecného zdražování a plamenných diskusí o tom, jak blbě dopadnou OSVČ v důchodu, když si nebudou samostatně spořit? Hrozbou pro OSVČ je navíc nyní i potenciální zvyšování odvodů, konkrétně sociálního pojištění, které by v případě, že by se zvedaly minimální zálohy, což je jedna z variant, do kulturní sféry fatálně zasáhlo. Ve Strategii se teoretický růst odvodů nezohledňuje, v době, kdy vznikala, ještě nebyl na stole, už teď to ale výpočet trochu staví na hlavu.

Víc než brigáda v Mekáči

Nebudu teď řešit, jak individuální je cokoliv jako „potřeba“, a okomentuji ještě hodinovky. Brigádničením u McDonald’s se dá v době, kdy text píšu, vydělat skoro 150 korun za hodinu hrubého. Všechno potřebné tam člověka naučí. Možná mám posunutou perspektivu tím, že jednou nohou stojím mimo neziskový sektor, a možná i já srovnávám hrušky s jablky, jako když se ve Strategii porovnávají OSVČ a zaměstnanci. Ale opravdu je 400 hrubého na hodinu pro kvalifikovanou práci v kultuře a pro člověka, který pracuje na sebe, „optimální“ a „perspektivní“ a 300 částka, kterou je možné dnes někomu s čistým svědomím doporučit? Jistě, je to přeci jen víc než v Mekáči. Je v tom ale nějaká odvážná strategie, ambiciózní vize? Spíš to zrcadlí hloubku panujícího zoufalství.

Připadá mi, že je takový návrh nebezpečný. Udržuje v oběhu představu, že podhodnocovat svou práci je v pořádku. Vlastně z toho čtu, že si taneční a pohybová sféra, roky chronicky žehrající na podfinancování, snad ani neumí představit, jak by potenciální nepodfinancovaná a finančně sebevědomá skutečnost mohla vypadat. Od české průměrné mzdy se to, obávám se, odvodit nedá. Možná bychom alespoň, pro lepší relace, mohli začít ty sazby počítat v eurech.

Pro kritičky a kritiky se ve Strategii hodinové doporučení ani „optimum“ nepodařilo spočítat. Jsem ráda. Alespoň lidé, kteří se věnují psaní a reflexi, ať už si říkají kritici, publicisté, nebo novinářky, mohou být ve svých individuálních vizích o penězích mnohem odvážnější.