Udělejme Gretě radost aneb Je čas na zelené umění

Clara Zangová. Foto: Michal Hančovský.

Autor Clara Zanga

Jen o několik týdnů později se na prknech téže scény objevilo dílo Šílený Herkules. Jednalo se o moderní přepracování antického dramatu, stejně jako Greta velmi působivé, zejména díky spolupráci s hudebním duem PAST. V závěrečných minutách herci po scéně rozlili několik barelů s vodou. Desítky litrů. Kontrast s apelující Gretou nemohl být větší.

Zážitek se mi vrátil, když jsem začátkem června zhlédla zahajující inscenaci festivalu Tanec Praha Graces Silvie Gribaudi. I zde v závěru představení došlo na rozlévání vody po bílém baletizolu, ačkoliv se nejednalo o desítky litrů. A právě v těchto dnech se rozlévá tisíc litrů vody na jevišti Nové scény v rámci „události sezóny“ festivalu Tanec Praha, díla Transverse Orientation Dimitrise Papaioannoua.

Počet lidí, které trápí environmentální úzkost, roste a dostupnost pitné vody celosvětově klesá. Podle serveru Seametrics k tomu existuje pět hlavních důvodů a za většinou z nich stojí kromě jiného růst světové populace. Divadlo není ani jedním z pětice hlavních důvodů, proč je pitná voda stále hůře dostupná. Přesto si myslím, že by se umění jakožto jeden z hybatelů společenské změny mělo za tento problém postavit, a to nejen aktivistickými představeními, ale i konkrétními akcemi. Dá se přitom pracovat i na dalších věcech, než je efektivní recyklace rekvizit nebo snaha neplýtvat pitnou vodou. Například bych si přála, aby autoři inscenací použili pro své efekty vodu užitkovou. Pokud to tak není, rozhodně by se to mělo změnit. Pokud ano, měli by umělci v programu avizovat, že se snaží o ekologické řešení své práce a jít tak příkladem.

Deset tipů pro udržitelné divadlo vypracoval již před lety například deník The Guardian. Britský list radí mimo jiné zapojit do zelené politiky veškerý personál, který se na představení podílí, užívat udržitelné či recyklovatelné materiály, zvážit nákup úsporných světel a nabíjecích baterií a vypínat je kdykoliv je to možné, ale také získávat vybavení a materiály z lokálních zdrojů.

Desátý bod nabádá, aby se o nutnosti snížení uhlíkové stopy divadla mluvilo a dobré návyky pak přejalo publikum. O to jsem se právě pokusila já a doufám, že další se přidají.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.