Tiše volat o pozornost aneb „Hlásím se jen k vám“

Klauzury. Foto: Anna Benháková.

Autor Hana Strejčková

Mnohým z nich začíná štafetové tempo mezi fakultami, aby si buď vyzkoušeli specifika jednotlivých výběrových řízení, anebo si ověřili svoje kvality tím, kam všude budou přijati.

Můžeme si je představit jako děti čekající ve frontě u zmrzlináře. Adepti s kopečky vanilkové a čokoládové často sází na kombinaci: nonverbální divadlo a herectví alternativního a loutkového divadla. Je tu ale i čokoládovo-pistáciový mix coby „alterna“ a herectví činoherního divadla. Samozřejmě se objevují i labužníci se všemi kopečky, a dokonce i dalšími, které mají příchutě vyšší odborné školy herecké, anebo brněnské JAMU. Proč je však nejoblíbenější pistáciová? A po univerzální vanilkové tak nízká poptávka? 

Co tedy láká na studiu nonverbálního divadla, nebo naopak od podání přihlášky demotivuje? Zatímco o obor činoherního herectví se zajímají stovky uchazečů, o oblast pohybového divadla jen pár desítek. A i těch několik, ačkoli přesvědčují komisi o maximální prioritě, vyzdvihují pedagogický sbor a studijní náplň postavenou na pantomimě, akrobacii, klaunérii, autorské tvorbě, za chvíli stojí v řadě u jiného zmrzlinového stánku. Činohra opřená o verbální projev totiž přitahuje mnohé adepty jako magnet, zatímco pro navýšení atraktivity studia pohybového divadla (žánru srozumitelného napříč obory a světem) se například na sociálních sítích objevují motivační spoty. Je obor nonverbálního divadla tak málo slyšet a vidět, když se pro něj rozhodne jen opravdu pár přesvědčených, kteří nepotřebují dochutit svůj kornout?

Studovat jedno z odvětví živého umění je, obzvlášť po pandemické zkušenosti, velmi nejistou sázkou v loterii. Je však možné ovlivnit ji pílí a energií. Ale pokud se adept a následně student nespokojí jen s jedním oborem, o to více zmrzlinových příchutí vyžaduje. Proč se ale nespokojit s kornoutem plným třeba jen vanilkové?   

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.