Barbora Truksová. Foto: Archiv B.T.
Uzavření divadel vyvolalo velice nezdařilou reakci Jana Hrušínského, samozvaného mluvčího umělecké veřejnosti a principála Divadla Na Jezerce, který bezpečnostní opatření považoval za politismus a snahu o likvidaci svého divadla. Divadla, které je soukromé a které politiky k ničemu nepotřebuje. Tedy pokud zrovna nedostává granty. Toto vystoupení mohlo svou teatrálností pamětníkům připomenout kauzu busty, kterou principál vedl před lety s uměleckým šéfem Činohry Národního divadla Danielem Špinarem.
Na Hrušínského nesouhlas s uzavřením divadel reagoval prezident Miloš Zeman. Jak jinak, přímo ve svém projevu. V něm přitom opomněl poděkovat lékařům, zdravotníkům, lidem v obchodech i ve službách, kteří se až za hranici svého vyčerpání snaží pomáhat, přestože se jim nedostává dostatečného materiálu k ochraně vlastního zdraví. Zato se poděkovalo Čínské lidové republice za pomoc s dodáním zdravotnického materiálu (nejsem vystudovanou ekonomkou, přesto se však domnívám, že pro prodej se obvykle používají jiné pojmy).
V celé kauze byla na obou stranách čitelná záliba v argumentačních faulech. Miloš Zeman sice podpořil vládu v nastavených opatřeních, nicméně hned nato doporučil hercům karanténu porušit a osobně navštívit, a tím tedy ohrozit, nejslabší v domovech pro seniory. Absurdní? Patrně.
Festival trapnosti byl naštěstí rázně ukončen. A to poměrně ostrým otevřeným dopisem pražské radní pro kulturu Hany Třeštíkové, který adresovala hlavě státu. Třeštíková se zastala divadel a umělců a upozornila na fakt, že právě divadla se v minulých dnech proměnila v šicí dílny, jež vyrábí tisíce roušek pro potřebné. Ani umělci nesedí s dlaněmi založenými v klíně. Zapojují se do řady dobrovolných aktivit a snaží se divákům zprostředkovat své umění alespoň online. To je nepochybně silnější odpovědí než žabomyší války v médiích.
Čeká nás nelehká doba. Současná pandemie v plné kráse obnažila všechna nebezpečí a nástrahy, které (nejen) uměleckou činnost doprovázejí. Odhalila existenční nejistotu těch, kteří pracují na volné noze, ale i propojení a nejednoduchou situaci v zázemí kulturních institucí, v administrativě, ale ano, i v politice. Všichni nyní musí hledat společnou cestu ven, ne jen budovat příkopy. Protože cesta ven musí být společná, solidární, jinak nebude žádná.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace