Roztančíme média i bez Marka Ebena?

Roztančíme média i bez Marka Ebena?

Autor Klára Huvarová

Nedávno jsem se ve svém úhlu pohledu zamyslela nad tím, že se o tanci na žurnalistice běžně nemluví. Jádro pudla bychom ale měli hledat o něco hlouběji než v sylabech jednoho bakalářského programu. Začít můžeme u mnohokrát diskutovaného porozumění tanci a jeho zpřístupnění širšímu publiku. Tak, aby o něj mělo v první řadě zájem více čtenářů*čtenářek, posluchačů*posluchaček a diváků*divaček. Tak, aby se mu posléze redakce největších médií zkrátka nemohly vyhnout. Tak, aby se časem propsal i do sylabů žurnalistických seminářů nebo, pokud bych popustila uzdu fantazii, i do osnov všeobecného vzdělávání na základních či středních školách.

Tuhle myšlenku zřejmě nečtete poprvé. Dostat tanec k lidem. Spolupracovat s médii. Mluví se o tom lehce, v praxi je to však běh na dlouhou trať. Vnímám ale, že tanečníci*tanečnice a jejich týmy si větší mediální expozici zajistí sami jen těžko. Jestli totiž existuje cesta k roztančení médií, tak spočívá v dlouhodobé spolupráci a vzájemném otevření se světů umění, médií i publika, nikoliv v pouhém dodávání sebelépe zpracovaných tiskových zpráv. Pokud má tedy tanec proniknout za hranice své současné bubliny, je podle mého potřeba spojit úsilí umělců*umělkyň, novinářů*novinářek i veřejnosti. Žádná z těchto stran se o uspokojivé řešení nezasadí sama. 

Dobrou zprávou ale je, že nezačínáme od píky. Tanec má v českých médiích své specifické místo, a dokonce i potenciál ovládnout titulní strany. Důkazem z poslední doby je u nás oblíbená televizní show StarDance. Jen těžko bych si vybavila formát, který by mediálnímu obrazu tanečního umění (a sportu) udělal větší službu. Ať se nám samotný pořad líbí, nebo ne, tanec je v něm (i přes silnou dominanci deseti soutěžních tanců) prezentovaný jako mnohotvárná pohybová aktivita, výrazový prostředek, umělecká forma, úctyhodná podívaná i zábava dostupná komukoliv. A to přesně je třeba přenést i mimo televizní vysílání a mimo podzimy, když hvězdy tančí. 

Ač to v uměleckém prostředí nezní jako lichotka, tanec může být součástí (mediálního) mainstreamu. A neměli bychom se toho bát! Naší výzvou je se k tomu přiblížit i ve více tanečních odvětvích a bez Marka Ebena.