Pohádka o moci aneb Co se děje v TANCI PRAHA?

Josef Bartoš. Foto: Michal Hančovský.

Autor Josef Bartoš

Po rozšíření tiskové zprávy Yvony Kreuzmannové zaplavily sociální sítě výhradně negativní komentáře vyjadřující se k nejasnému významu této události: „Jde o oznámení vyhazovu dosavadní ředitelky Markéty Perroud zabalené do kruciální proměny řízení a vedení Divadla Ponec, nebo se jedná o proměnu, která se dá interpretovat jako zemětřesení a která byla připravována dlouhodobě, po precizní analýze a vyhodnocení potřeby divadelního provozu?“ ptal se Petr Boháč ve svém příspěvku. Vznikl dokonce i manifest Za Tanec Praha (zde), který podepsalo přes 300 významných českých představitelů tanečního a pohybového umění, včetně profesní organizace Vize Tance, jež přislíbila být prostředníkem v komunikaci mezi široku veřejností a TANCEM PRAHA. Yvona Kreuzmannová odpověděla s nabídkou osobního setkání ve středu 20. prosince a s obsáhlým komentářem (dostupné zde).

V reakci na její odpověď se ale veřejně ohradily Jitka Pavlišová a Maja Hriešik proti zneužívání jejich jmen (rovněž dostupné zde): „Námi od samého začátku vyslovované výhrady a dotazy spjaté s nynějšími transformacemi v Divadle Ponec nikdy nebyly transparentně komentovány a konceptualizovány, což vedlo ke stále hlubším informačním mezerám a kličkám, a následně proto k našemu definitivnímu odmítnutí být součástí těchto strukturálních a personálních proměn. Nejenže však jakékoliv naše dotazy či argumenty nebyly nikdy adekvátně komunikovány a diskutovány, ale – jak zjišťujeme – byly dokonce, zcela vytrženy z kontextu a v zásadně překrouceném znění, explicitně použity pro účely rétoriky Yvony Kreuzmannové obhajující svůj koncept re-strukturalizace a re-perzonalizace Divadla Ponec (notabene Tance Praha vůbec).“

Tímto ale celá kauza neskončila. Minulý pátek totiž odstoupily Marta Ljubková, Jitka Pavlišová a Markéta Málková z poroty České taneční platformy s následujícím odůvodněním: „Za stávající situace považujeme za nemožné setrvat v porotě ČTP a tímto resignujeme na svoje členství.“ (citováno z e-mailu poskytnutého jednou z odstupujících členek).

Jak je z předchozích odstavců patrné, organizace TANEC PRAHA a divadlo PONEC zažívají turbulentní období, které s sebou přináší mnoho otázek a téměř žádné odpovědi. Původní e-mail mluvil o absentujícím strategickém vedení, nicméně ohlášení o zrušení naprosto zásadní pozice přichází tři měsíce po začátku sezony s tím, že změna se odehraje za necelý týden. Navíc fungování umělecké ředitelky má být nahrazeno týmem poradců nově jmenované výkonné ředitelky Hany Pelánkové (ano, pouze poradců, zřejmě bez výkonné moci), o němž se dále nic nedozvídáme. V původním e-mailu se také píše o přetíženosti členů týmu, ale ve facebookových debatách se vyjádřili i ti, o nichž se mluví, a dušovali se, že se přetíženi rozhodně necítí. Navíc celý e-mail byl psán neosobním tónem, což Petr Boháč okomentoval na Facebooku takto: „Troufám si říci a je mi líto, že to musím napsat, že celé oznámení zrušení pozice umělecké ředitelky je napsáno trošku tendenčním jazykem plným účelových frází.“

Ačkoliv se celá kauza nyní prezentuje ze strany TANCE PRAHA jako nedostatečně komunikovaná záležitost, domnívám se, že problém tkví jinde. Dotkla se ho Marta Ljubková ve své osobní a upřímné zpovědi, kterou zformulovala jako reakci na prvotní e-mail Yvony Kreuzmannové. Poukázala totiž na téma moci, kterou Yvona Kreuzmannová ve svých rukách koncentruje. „I proto jsem se rozhodla napsat tenhle spíš osobní dopis, možná to souvisí i s konferencí CGT (Culture Get Together – pozn. redakce), která byla v září a na níž jsme obě promluvily, Yvono. V následné diskusi se na discordu (aplikace pro komunikaci – pozn. redakce) někdo ptal na tvoji ‚moc‘ a ty jsi řekla, že žádnou moc nemáš, že moc mají politici. V tu chvíli mě to zarazilo – jasně, že máš, jsi nejmocnější žena českého tance – a zní to oslavně, obdivně, ale je v tom i osten.“ (citováno z e-mailu Marty Ljubkové).

Moc Yvony Kreuzmannové je neobvykle veliká. Je totiž jedním z předních zástupců českého tance směrem do zahraničí, a to díky festivalům Česká taneční platforma a TANEC PRAHA. Neméně výrazně působí její hlas i na naši politickou reprezentaci, s níž často jedná za lepší podmínky českého profesionálního tance. Můžeme být rádi za to, že takového člověka v oboru máme. Málokterý se totiž propůjčí k únavným debatám s politiky, které vyžadují hroší kůži (například vysvětlovat neustále novým a novým ministrům kultury, proč je profesionální nezřizovaná scéna důležitá). Osten ale tkví v tom, že tak silný hlas může šmahem přebít či snad úplně zmařit snahy někoho dalšího, kdo se ocitne v jeho nevůli. A ne, není nutné mít oficiální pozici, jak se ohrazuje Yvona Kreuzmannová, když v odpovědích tvrdí, že vedení v divadle PONEC zcela přenechala svým spolupracovníkům před necelými třemi lety. Moc totiž existuje i bez oficiální pozice.

Tato kauza navíc s sebou přináší nepříjemnou pachuť toho, že Markéta Perroud byla odvolána z pozice umělecké ředitelky Divadla Ponec ve stejný rok, ve kterém jí skončil mandát jako člence expertní komise pro obor tance na Ministerstvu kultury. Tato komise rozhoduje o rozdělování státních dotací v programu Kulturní aktivity, a proto s sebou přináší i velkou moc nad českým tancem, jelikož se jedná o nejvýraznější finanční zdroj české nezávislé scény. Žádný člen komise nemůže hlasovat o svých nebo spolupracujících projektech, a proto nemohla přímo ovlivnit hlasování o divadle PONEC ani jeho dalších aktivitách. Přesto však s sebou členství v komisi přináší značnou pozornost žadatelů, tedy veškerých představitelů české tanečně-pohybové scény, a potažmo i moc mimo zasedání tohoto expertního panelu. Perroud ale tuto moc svým odchodem z komise ztratila a je tedy otázkou, do jaké míry s tím souvisí zrušení její pozice v divadle. Ať už je to jakkoliv, načasování tomu skutečně nepřeje. 

Markéta Perroud se k celé kauze doposud nevyjádřila.