O ignorování některých tvůrců a děl české taneční scény už se psalo, viz sloupek Čára přes rozpočet Josefa Bartoše a debata pod ním. A musí se asi psát znovu. Jestliže na platformu přijíždějí, jak Yvona Kreuzmannová často hlasitě opakuje, desítky významných prezentérů, dramaturgů, festivalových ředitelů, pak se na přehlídce tomu věnované nedozvědí, že u nás máme talenty, jako Lenka Vagnerová, Jana Burkiewiczová, DEKKADANCERS… Tím se skandálně deformuje obraz českého tance. Soubor Burki&com například nikdy nedostane takovou podporu jako tvůrci z okruhu Tance Praha. Nic by nám do toho nemuselo být – rozhoduje o tom dramaturgická rada, jsou to volby Tance Praha a jejich zodpovědnost. Jenže ty peníze, za které se to děje, jsou veřejné, tedy i naše. Objemy financí, které Tanec Praha každý rok „vygrantuje“, jsou veliké, a je tedy správné se k výsledkům těchto investic odborně vyjádřit. Z České taneční platformy se bohužel stala lokální přehlídka osobních vazeb a kontaktů. V politice se tomu říká klientelismus. Je to příkré označení neslučitelné s kulturním prostředím, které stojí a padá na osobních vztazích? Možná. Proto je nutná širší diskuse a hlavně odvaha na ní promluvit.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?