Josef Bartoš. Foto: Michal Hančovský.
Pozitivní bylo, že se na HAMU sešla celá řada osobností, a to různých generací. Vedle profesorek z katedry tance přednesli své příspěvky i doktorandi či teprve studenti, všichni táhli za jeden provaz. Pro mě osobně byl nejsilnějším momentem kulatý stůl následující den, při kterém mladá generace dala najevo zájem a chuť pokračovat v započaté práci… Jenže po ledové sprše v podání prezentace Daniely Machové, která představila průzkum aktuální situace v této oblasti, nezbývá nic jiného než se zeptat: Kde ty koláče, o kterých psala Bára Truksová, vzít?
Pár faktů: 1) V České republice působí jediná badatelka se zájmem o tanec, která má výzkumnou činnost jako zaměstnání na plný úvazek. 2) Pouze jediná vysokoškolská pedagožka se zájmem o tanec má výzkum zanesen v pracovní smlouvě a tvoří také součást jejího platu (a ne, nejedná se o někoho z katedry tance, jak by se nabízelo). 3) Výzkum většinou zúčastnění tohoto průzkumu dělají ve svém volném čase po pracovní době. 4) V rámci Akademie věd neexistuje ústav, který by se systematicky věnoval tanci. 5) Vyšší akademický titul nezaručuje finanční stabilitu a v dnešní době znamená jen zanedbatelné přilepšení.
Co k tomu dodat? Reálně u nás podpora tanečního výzkumu neexistuje. Je to zároveň odpověď všem, kteří se mě s údivem dokola ptají, proč neexistuje učebnice dějin tance pro konzervatoře nebo proč u nás ještě nevyšly žádné monografie o takových osobnostech jako například Pina Bausch. Jak z toho ven? No, potřebujeme ty koláče a koláčky, nebo alespoň drobečky…
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace