I malé soubory potřebují granty!

Ano, Pepo, já tomu rozumím. Ale myslím, že stávající systém dobrý není. Změna by si žádala otevřené diskuze a zvážení možností.. Uvidíme, jestli se dočkáme:)

Lucko, na druhou stranu existují poradenské služby, které poskytuje Nová síť. Vím, není to dostatečné, ale ta možnost existuje. Málo se tedy o ní ví a je třeba to ""vykřičet"" do světa? Ale souhlasím s tím, že kdyby existovaly i další organizace zajišťující něco podobného, nebylo by to od věci. Neodpustím si podotknout, že podobný projekt Tanečních aktualit, jehož záměrem bylo naučit soubory využívat nástroje marketingu, nebyl na MKČR ani na MHMP podpořen. Ptám se tedy proč, když je to třeba?
Co se týče toho, mít do detailu jasno. Zde vidím problém v tom, že jeden z největších grantů se odevzdává většinou do konce června na projekty po celý následující rok. Takže když bych chtěl vytvořit premiéru v listopadu 2019, musím mít jasno do června 2018. Tedy rok a půl předem a to nevidím reálné. Respektive všichni jsme zahlceni prací v aktuální moment a věšteckou kouli nás na konzervatoři používat nenaučili. Navíc by to s sebou neslo změnu velmi těžkopádného byrokratického aparátu. A to si nejsem jistý, jestli je možné. Respektive dynamika těchto věcí je pomalá. Ale možná by bylo řešením, kdyby byly grantové výzvy dvě, jedna na první a další na druhou polovinu roku?
A ohledně změny kritérií. Pro mě je tu ještě jiná otázka: KDO na to má pravomoc? Nepovažuji se v tomto oboru za nováčka, ale skutečně nevím, za kým jít, aby se tato rigidní pravidla změnila. A domnívám se, že ani taneční veřejnost to neví. Takže kdo by to měl iniciovat? Divadelní ústav, Vize tance, Taneční sdružení, periodika, soubory, školy? Nebo snad všichni? A za kým tedy jít?

Děkuji moc za komentáře a diskuzi, která je vždy nejdůležitější. Já myslím, že by malým (novým) souborům pomohlo mít nejdřív vedle sebe někoho, kdo jim pomůže s propagací a zviditelněním. Myslím, že velkou nevýhodou je to, že tanečník musí umět úplně všechno od psaní grantů, až po profesionální výkon na jevišti. A to je kámen úrazu. Celý ten systém tvorby a představení ještě není dovyvinutý...
Co se týče kritérií, ač to bude znít jako utopie, myslím, že jediný nejspravedlivější systém by měl být založen na osobním představení záměru (představuji si to jako malou konferenci, kde se představí jednotlivé projekty). Už v momentu žádání o grant by mělo být DO DETAILU jasno, jak to celé bude probíhat a vypadat a tak by se to mělo prezentovat, neměla by to být jen povrchní představa někde ve vzduchoprázdnu. Hodnotit, zda je to zajímavý projekt by pak měli jak úředníci, tak krtici, tak diváci..

Souhlasím s Lucií Hayashi.
Když máte na to ""uplést z hovna bič"" a ještě to k tomu někoho zajímá,tak má smysl na tom stavět.
Vymyslet něco je jedna věc a zaujmout tím širší veřejnost věc druhá.
Jinak se tu bavíme o pohádce ""Jak Honza ke štěstí přišel""

Reakce na otázku v posledním komentáři: „A jak přehodnotit kritéria, aby veřejný zdroj podporoval v činnosti dosud neznámého umělce…?“
Třeba tak, aby hlavním hodnotícím kritériem byla umělecká idea (a jasnost, jak ji chce umělec realizovat). Aby projekty byly hodnoceny opravdu podle obsahu, tj. bylo na ně pohlíženo tak, jako by byly podány anonymně. A až poté by se přihlédlo ke jménům a jejich pověsti, dosavadní práci a vazbám.
(Pro strukturované hodnocení (uměleckého) obsahu by se inspirace v dotačních programech jiných států jistě našla.)