Ceny Thálie aneb O tanci pomlčet

Bára Truksová. Foto: soukr. archiv B.T.

Autor Barbora Truksová

Ceny Thálie se mění, musí reagovat na dění ve světě divadla, předávat se nebudou po kalendářních letech, ale po sezónách, upraví se kategorie… Tyto i další změny lze nejspíš kvitovat s povděkem. Poměrně obsáhle o nich ředitel Herecké asociace Ondřej Kepka hovořil v rozhovoru pro MF Dnes. A čtenář nemusel být ani příliš bystrý, aby si nevšiml jedné věci, která se u Cen Thálie stává poměrně často. Kampak se poděl tanec?

V celém rozhovoru o něm nepadlo ani slovo. Stejně jako se v masových médiích málokdy dostane jméno tanečníka či tanečnice do perexu článků o udělení cen, mnohdy může být laureát rád, když se objeví alespoň v tabulce seznamu vítězů. Výjimku může tvořit pouze situace, kdy si tanečnice svým extravagantním oděvem vyslouží dostatečně efektní fotografii, která publicistům poslouží jako ilustrační.

Na ignorování tance v médiích (veřejnoprávních) upozornila po loňském předávání cen ve svém sloupku již Daniela Machová. Tento případ je ještě trochu smutnější. V rozhovoru se probíralo ledasco, včetně úvah ohledně renomé Cen Thálie. Přestože se politice udílení dá mnohé vyčítat (zejména dlouhodobé ignorování nezávislých scén), mají Thálie ve světě tance svou prestiž, dost možná větší, než je tomu například v činohře. Neveselé, že celou jednu kategorii, celý žánr, vyignoruje nejen kulturní redaktor, ale i ředitel herecké asociace, která ocenění uděluje.

Často se setkávám s tím, že pro diváka, který není v divadle „pečený vařený“, je tanec strašákem. S pocitem, že jej nepochopí, tedy se mu to nebude líbit, si vstupenky na taneční představení raději ani nekoupí, nevyzkouší. Jak však lze tuto bariéru strachu zbořit, když o tanci referují prakticky výhradně jen odborná média?

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.