V Olomouci oslavují Beatles

The Beatles Celebration. Foto: Moravské divadlo Olomouc.

Premiéra The Beatles Celebration baletního souboru Moravského divadla v Olomouci se věnuje oslavě nesmrtelné britské hudební skupiny. Není to ani první, ani poslední pokus o vzpomínku na skvělé hudebníky a zpěváky Johna Lennona, Paula McCartneyho, George Harrisona a Ringo Starra.

Kapela vznikala v šedesátých letech minulého století v několika fázích. Z původně málo známého seskupení mladičkých hudebníků vznikly z iniciativy Johna Lennona Nurk Twins, později Quarrymen. Hned poté se přidal Paul McCartney a krátce na to George Harrison. Mladíci po krátké pauze založili v roce 1960 Johnny and the Moondogs, dále fungovali pod názvem Long John and The Silver Beatles, který postupně zkrátili na The Beatles. Nejdříve vystupovali v liverpoolských klubech a během několika let se stali světoznámou skupinou, která zásadně zahýbala historií hudby a napříč generacemi a kontinenty změnila její poslání. Svou roli v tom hrál také způsob oblékání a neobvyklé vystupování. Před The Beatles najednou ležel na kolenou celý svět.  

Čtyři slavní mladíci na scéně

Dlouholetý šéf baletu v Olomouci, choreograf Robert Balogh je zkušeným pozorovatelem diváckého zájmu o taneční divadlo a baletní repertoár, zvláště v domácím regionálním prostoru. Většina dramaturgického plánu Moravského divadla se soustředí na klasická baletní díla a cíleně s nimi olomoucké diváky seznamuje. Kromě toho má Robert Balogh za sebou širokou paletu děl i z jiných žánrů. Připomenout je třeba jeho nedávný taneční projekt Queen o slavných hudebnících a zpěvácích obdobně fenomenální skupiny. Je tedy jasné, že autor představení The Beatles Celebration je absolutním obdivovatelem, upřímným „fandou“ nejen Beatles, ale celé epochy, v níž se tato hudba zrodila.

Během představení, rozděleném na dvě části, zazní snad všechny fantastické písničky, hity, jež hýbají diváky, posluchači všech generací. V první části, která je ryze hudebně-taneční, jsou zmíněny počátky skupiny, raná setkání, první natáčení a jejich „spouštěč“ v Hamburku, který byl dosti zásadním mezníkem v následném úspěchu celé skupiny. Pěkná je i lehce erotická scéna v baru či kavárně, kde dívky svádějí muže a, jak jinak, i chlapi uhání holky.

Interpreti baletního souboru v barevně efektních kostýmech jsou nalíčení a upravení dle dobových trendů. Na scénu nastupují nejdříve jako fanoušci muzikantů a posléze jako aktéři nejrůznějších situací.

Zcela v úvodu inscenace se potkávají čtyři slavní – John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr se svými kytarami a bicími – na vyvýšené scéně. Stojí na jakési rampě na straně obepnuté nejdříve prosvícenými paravány a následně krátkým schodištěm, s kterým lze pohybovat a upravovat tak nástupy tanečníků. Scénu doplňují dvě plátna, na něž se postupně promítají filmové smyčky z původních záznamů či jen barevné dokreslení obrazů.  

Málo originality

Hudební produkce se samozřejmě mění v taneční proces. Roztančené písně, tematicky inspirované rock’n’rollem, twistem i swingem, ve velké taneční skupině, se kterou Balogh umí velmi dobře pracovat, se následně střídají s intimnějšími duety (např. na píseň Yesterday nebo v písni Michelle). Konkrétně dívka Michelle, o které se zpívá, se zjevuje jako klasická tanečnice v růžové baleríně a na špičkách, cvičí u tyče a roztančí s Paulem McCartneym ryze klasický duet. Kdyby přestala hrát hudba The Beatles, mohl by být zasazen do jakéhokoli tanečního titulu.

Choulostivé téma rodiny Johna Lennona, Cynthie Lennonové a syna Juliana Lennona vypadá v tanečním ztvárnění rovněž jako romantická idyla. Baloghovou slabinou jsou především dialogy, tedy téměř všechny taneční duety – za každou cenu v nich uplatňuje klasický baletní slovník plný zvedaček a často formálních pohybových vazeb, které používá vlastně kdekoliv a kdykoliv. Poněkud matoucí je sled duetů s partnerkami (některé tančí na špičkách) jednotlivých muzikantů, kdy přestává být jasno, kdo je milenka, manželka či matka.

Balogh absolutně ovládá choreografické řemeslo, se souborem totiž intenzivně pracuje každou sezónu. Umí velmi dobře a rychle „stavět“, protože je ve stálém tvůrčím procesu. Avšak zapomíná, že každé hudební téma, v tomto případě pop a rock, by si zasloužilo použití jiného, podstatně originálnějšího slovníku.  

Několik dalších scén komorního charakteru je spíše fiaskem, pohybovým klišé. Skladby The Beatles se spíše rvou s tanečníky, kteří ovšem do nádherné hudby vkládají maximum své energie a svého talentu. Tanečníci jsou ve velmi dobré kondici a soubor má již tradičně kvalitní a vyrovnané výsledky.

V závěru první části se objeví skupinka malých dívek z taneční školy v plavkách, potápěčských brýlích a ploutvích na nohou a interpretují Yellow Submarine. Nad nimi pluje velká, žlutá ponorka, kterou všichni známe z animovaného klipu. V té sedí „Bítlsáci“ a z oken sledují celou akci maličkých potápěčů. Podobně revuálně je pojatá i píseň z alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band.  

Výborné výkony rozpačitý dojem nezachrání

Druhá část inscenace je více narativní. Jedná se o obrazy hnutí hippies, kde se poprvé objevuje Yoko Ono, nová láska Johna Lennona. Užívání drog a následné psychedelické stavy zúčastněných dost vymezily další vývoj skupiny. Yoko Ono, která se ambiciózně snažila vystupovat spolu s The Beatles, znamenala začátek konce jedinečného hudebního fenoménu.

Yoko Ono s Johnem Lennonem se politicky angažují a pořádají různé i tzv. postelové happeningy. Mezi těmito výjevy je logicky zakomponovaná scéna z války ve Vietnamu. Choreograf se v ní zřejmě inspiroval Kyliánovou Polní mší. Každý je někým ovlivněn, což vadit nemusí, avšak v tomto případě je pohybový slovník až příliš identický se zmíněným dílem.

Podivně nezařaditelné je číslo „indických tanečníků“ v náznaku původních kostýmů. Přestože jistá souvislost s hnutím hippies, silně ovlivněným vůní orientu, tu je, působí výjev jako z baletního provedení Šeherezády nebo Béjartova Bhaktí.

The Beatles dosáhli absolutního vrcholu. Skupina se však zbytečně brzy rozpadá. Každý se vydává na svoji vlastní autorskou cestu. Ovšem tento rozpad v inscenaci není jasně předveden, stejně tak jako není vysvětleno zavraždění Johna Lennona. V závěru tančí Lennon sám, jako by měl zlou předtuchu, a pak je slyšet pět silných výstřelů, přicházejí ale symbolicky odnikud. Více se o vraždě nedozvíme. Možná, že na dotažení dramatických událostí už nebylo na zkouškách dost času...

V hlavních rolích se představiĺi ve velmi vyrovnaných výkonech Lukáš Cenek (John Lennon), Craig McFarlane (Paul McCartney), Ján Kočík (George Harrison), Dmitrij Savakov (Ringo Starr). V partu Yoko Ono upoutala vždy zajímavá Yui Kyotani. I přes tyto kvalitní výkony se ovšem domnívám, že zvolené Baloghovo pojetí diváky blíže k písním ani obsahu textů nezavede.  

Psáno z premiéry 2. listopadu 2018, Moravské divadlo, Olomouc.  

The Beatles Celebration
Libreto: Robert Balogh
Choreografie a režie: Robert Balogh
Asistenti choreografie: Kateřina Iranová, Lukáš Cenek
Dramaturgie: Tomáš Lehotský
Scéna: Ivan Koubek
Kostýmy: Robert Balogh, Tomáš Lehotský
Tančí:
John Lennon: Lukáš Cenek / Seamus Wilkinson / Antonín Blahuta
Paul McCartney: Craig McFarlane / Alejandro Polo
George Harrison: Ján Kočík / Benjamin Cook
Ringo Starr: Dmitrij Savakov / Paul Oliver
Yoko Ono: Yui Kyotani / Kateřina Iranová
Linda McCartney: Emily-Joy Smith / Chloe Jones
Cynthia Lennon: Svatava Pořízková / Caroline Rees
Jane Asher: Rachel Hickey / Emanuela Giglio
Matka Paula: Ema Krajčírová / Irina Laptěva
Matka Johna: Sylva Pospíšilová / Sigrid Glatz
Otec Johna: Paul Oliver / Dmitrij Savakov
Sgr. Pepper: Michal Priessnitz / Ivo Jambor
Indka: Emanuela Giglio / Irina Laptěva / Sylva Pospíšilová / Caroline Rees
Ind: Damani Campbell Williams
Eleonor Rigby: Elena Iliina
Páter McKenzie: Pavel Brázda, j. h. 
Syn Johna Lennona: Ondřej Králíček

Premiéra: 2. 11. 2018