Opravdoví – Když se virtuální svět mísí se skutečným

Opravdoví – Když se virtuální svět mísí se skutečným

Autor Gabriela Špalková

Originální  multimediální představení prožili ve stejnou dobu diváci na místech vzdálených od sebe rovných 251 kilometrů – v Plzni na Moving Station a v Trutnově ve Společenském centru Uffo. Pod touto networked performance nazvanou Opravdoví jsou jako režiséři podepsáni Jana Bitterová a Ian Biscoe, kteří podobné projekty již realizovali v zahraničí. Networked performance, jež je spojením současného výrazového tance, hudby a nejnovějších technologií, nyní uvedli poprvé i napříč českými regiony. Pro publikum to byl zážitek zajímavý a inspirativní. Tím spíše, že tvůrci se mohli spolehnout na výborné výkony tanečníků a také na techniku, která nezklamala.

Stírání hranic

Ztemnělé hlediště inspirativního prostoru plzeňské Moving Station se vynořuje ze tmy, jak se lampa nad ním zavěšená rozsvěcuje. Ze země vstává tanečník a rozhýbává své tělo trhanými pohyby, pohyby jím cele prostupují, postupně celý ožívá. Ale není tu tak docela sám – jeho postavu vidí divák současně na plátně, umístěném za ním, i z ptačí perspektivy, s puncem zvláštní atmosféry. Zdá se, jako by snímaná postava byla někdo zcela jiný než ten, který tančí před publikem přímo na jevišti, živý. Jako by odkudsi přišel dvojník. Když performer ztvárňuje pohyb vleže, obraz na plátně přináší zcela jiný dojem a divák si maně potvrzuje, jak se jedna věc, viděna z různých úhlů a jinou optikou, mění. K poměrně realistickému obrazu na plátně náhle přistupuje dívka. Jejich obrazy na plátně se míjejí, potkávají, dotýkají, prolínají se. Plzeňské publikum ale naživo vidí pouze Romana Zotova-Mikshina, obraz Heleny Šťávové Ratajové je do Plzně přenášen pomocí nejnovějších IT technologií, které umožňují bezprostřední spojení mezi oběma městy. Pro Trutnovany je ale Helena realitou a Roman virtuálním tanečníkem, který přichází jakoby odnikud. Oba tančí, přicházejí k publiku, dívají se divákům přímo do očí, vracejí se k sobě. Není poznat, že se mísí dva obrazy, mezi záběry neexistuje hranice.

Jindy performeři snímají přímo publikum, to pak vidí na plátně sebe sama. Přesvědčivou choreografii připravila Jana Bitterová ve spolupráci  s tanečníky a jejich výkony jsou obdivuhodné, výborně provedené po technické stránce a příkladně zvládnuté v partnerském tanci s imaginárním protějškem. Vše výborně koresponduje s elektronickou hudbou George De Deckera, belgického skladatele i vizuálního umělce. Její charakter vytváří k Opravdovým žádoucí atmosféru imaginárnosti, pohyby tanečníků z jejích rytmů vycházejí a souzní s hudebním celkem.  

Černé skici na bílém pozadí

V představení se zvláštním způsobem prolíná několik rovin – ocitáte se na dvou místech současně, vidíte realitu a její obraz. Virtuální svět se mísí s tím skutečným. Hranice obou mizí. A dostáváme se k názvu představení. Kdo je v něm opravdový, co je opravdové? Divák se přistihne, že jej přitahuje zvláštní obraz na plátně, živý performer se ocitá v druhém plánu. Reálný děj, příběh, se pro diváka odehrává na plátně. Přitom skutečná, živá realita, ta, kterou mají diváci přímo před očima a jíž se mohou dotknout, jako by ustupovala do pozadí. Přestávala existovat. A je ryze individuální, co ve vnímání toho kterého diváka převáží. Živý performer, plátno? Nebo bude chtít stihnout obojí? 

Když se z čitelného obrazu obou umělců na promítacím plátně stanou jen černé živé skici na bílém pozadí, mizí oba světy. Reálný i virtuální. Networked performance je u konce. Ale ne tak docela – na plátno v Plzni se promítá pohled do hlediště trutnovského divadla, publikum v obou městech se dívá navzájem sobě do tváří, známí se poznávají, známí i neznámí si mávají. A ptají se, zajímá je, jak se performance vytvářela, jak se zkoušela. O technických zajímavostech se hovoří celkem snadno. Ovšem o tom, jak technika ovlivňuje naše vnímání, o tom už každý přemýšlí sám. Opravdoví přinesli podněty k zamyšlení a úvahám o realitě a imaginaci. Ale také předvedli originální využití techniky, práci s ní a neobvyklá scénografická řešení. Právě tyto aspekty budou nepochybně inspirací pro divadlo jako takové.  

Psáno z premiéry 26. září 2018, Moving Station, Plzeň.

Opravdoví
Režie: MovementTouch – Jana Bitterová, Ian Biscoe
Choreografie: Jana Bitterová ve spolupráci s performery
Interpretace: Helena Šťávová Ratajová, Roman Zotov-Mikshin
Vizuální umění, scénografické a technologické řešení: Ian Biscoe
Hudba: George De Decker
Premiéra: 26. 9. 2018