Tři otázky pro Carolinu Isach Cogollos, Uladzimira Ivanoua a Dana Datcu, tvůrce představení Amadeus MozArt aneb Roztančený Amadeus

16. 10. 2018 rozhovory

Autor Sylva Tománková

Brněnská Reduta je ideální prostor pro experimentální projekty a současné choreografické kreace. Proto se zde také na konci května tohoto roku uskutečnila premiéra tanečního triptychu Amadeus MozArt aneb Roztančený Amadeus, která představovala především výzvu pro mladé tvůrce. Reduta je s osobou Wolfganga Amadea Mozarta neoddělitelně spojena, proto se jeho kompozice staly hlavním tématem projektu. Taneční aktuality na chvíli vyrušily během „oprašovacích“ zkoušek jeho tvůrce Carolinu Isach Cogollos, Uladzimira Ivanou a Dana Datcu, kteří především oceňují atmosféru a vstřícnost všech zúčastněných.

Jaká byla spolupráce s tanečníky, s techniky na jevišti a při práci na kostýmech s krejčovnou?

Carolina Isach Cogollos: Spolupráce byla dobrá. Jsem stále součástí divadla, všichni tedy byli v průběhu celého procesu velmi příjemní a vstřícní a hodně mi pomáhali. Tanečníci jsou mí kolegové, takže atmosféra byla velmi dobrá.

Uladzimir Ivanou: Velice příjemná. Všichni se zachovali jako opravdoví profesionálové. Za celou dobu příprav mé inscenace neexistovaly neřešitelné problémy. Všichni k tomu přistupovali kreativně a ochotně.

Dan Datcu: Díky mým předchozím zkušenostem se všemi těmito složkami a vzájemnému porozumění byla i tato spolupráce velmi příjemná.

Kde jste brali inspiraci a vybírali námět choreografie?

C. I. C.: Téma jsem původně plánovala zpracovat pro Choreografický ateliér, kde se ale nakonec nic neuvedlo. Když přišla nabídka na MozArta, byla to příležitost, jak ho znovu vzkřísit. Nevím, co přinese budoucnost, ale choreografii bych se ráda věnovala i dále, uvidíme.

U. I.: Inspiraci jsem čerpal z Mozartovy hudby a z jeho mimořádně zajímavého života.

D. D.: Inspirace pro mě vždy představuje náročný proces, který se formuje tím, jaké jsou požadavky na dílo, ale i tím, s kým pracuji.

S choreografií již máte zkušenosti. Proměnilo se vaše tvůrčí vyjádření zvláště při zpracování tak známé hudební předlohy?

C. I. C.: Je to má čtvrtá choreografie, tři jsem udělala pro brněnský Choreografický ateliér, ale ty pro mě byly více experimentální. Tentokrát jsem cítila, že je to opravdovější a realističtější. Mozartova hudba je geniální, velmi barevná, velmi inspirující, obsahuje hodně detailů, které můžete použít.

U. I.: Připravoval jsem sice několik kratších věcí pro Choreografický ateliér Baletu NdB, ale takto velkou inscenaci jsem dělal poprvé.

D. D.: Tento projekt mě skutečně posunul dále. Náročná a komplexní témata si vždycky maximálně užívám.

Carolina Isach Cogollos

Narodila se ve španělské Valencii, kde v roce 2005 ukončila své taneční vzdělání na taneční konzervatoři. Jako tanečnice se dále zdokonalovala v Barceloně pod vedením Rogera Muñoze a Joan Boix, poté navštěvovala školu scénických umění SCAENA v Madridu. Svoje první profesionální angažmá získala v souboru Ballet Carmen Roche, kde působila do roku 2011, následně tančila v Ballet Madrid pod vedením Pascala Touzeaua. Následující dvě sezony tančila ve Španělsku a Rakousku, spolupracovala například s Theater Linz v produkcích Jochena Ulricha. Od roku 2014 je členkou Baletu NdB, kde účinkuje v klasickém, neoklasickém i současném repertoáru. Pro premiérový projekt Choreografický ateliér vytvořila kreace Weakness (2014), Status Quo (2016) a Teatro (2018).

Uladzimir Ivanou

Je absolventem Státní baletní akademie v Minsku (Bělorusko), kde absolvoval v roce 2004. První angažmá získal v baletním souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde působil tři sezony. Od roku 2009 je členem Baletu NdB a od sezony 2010/2011 zde působil jako demisólista. Od roku 2018 je sólistou Baletu NdB. V repertoáru Baletu NdB ztvárnil například role – Adrian (Lucidor a Arabella), Hillarion (Giselle), Patron (Coppélie z Montmartru), Raymond Asso (Edith), Velký brahmín (Bajadéra), Pas de trois (Labutí jezero), Drosselmeyer (Louskáček) a další.

Dan Datcu

Je absolventem rumunské národní baletní akademie Florie Capsali v Bukurešti. Po absolutoriu získal angažmá ve Wiener Staatsballett, kde tančil pět sezon (2005–2010). Poté působil v Tanečním divadle Homunculus v projektu Nikolause Adlera a dvě sezony v souboru Balet Bratislava (2011–2013). V letech 2014–2015 byl demisólistou Baletu NdB a v současnosti je členem baletního souboru v Mecklenburgisches Staatstheater. Choreografií se začal zabývat v roce 2007, kdy vytvořil pro festival Choreolab v St. Pöltenu Given, but one wing a o dva roky později pro stejný festival v rakouském Badenu Everlasting pictures. Zúčastnil se choreografické soutěže Festival choreografických miniatur v Bělehradě, kde získal 1. cenu a Cenu kritiků za miniaturu A Ton Etoile (2013). Pro Slovinský národní balet v Ljubljani vytvořil celovečerní balet Tristan a Isolda (2013), Obliviously Aware pro Balet NdB (2016) a Unspoken Details and Indigo (2017) pro Mecklenburgisches Staatstheater.