Tři otázky pro Adélu Stodolovou o jejím novém projektu Fénix

Formace STK Theatre Concept představí 29. dubna 2016 v ostravském Cooltouru v oficiální české premiéře svůj nový projekt Fénix. Vytvořila jej choreografka a tanečnice Adéla Stodolová ve spolupráci s režisérským duem Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským. Inscenace pojednává o životních těžkostech, pádech a vyrovnávání se s nimi. Metaforou nelehkého údělu je právě bájný pták fénix povstavší z popela. Autorce inscenace jsme před ostravskou premiérou položili několik otázek o inspiraci a principech tvorby nového díla.

28. 4. 2016 rozhovory

Fenix: Linda Fernandez, Zuzana Stavná, Veronika Kohútová, Foto: Přemek Ponáhlý

Autor Petra Dotlačilová

V tiskové zprávě k představení Fénix se zmiňujete, že mnohá vaše představení jsou autobiografická. Můžete přiblížit, co symbolizuje bájný fénix ve vašem životě?
Ve fénixovi jsem pro sebe objevila určitý životní princip, něco staré musí odejít, aby se člověk mohl posunout dál. Jde jen o to, najít odvahu, nebát se, že už nic hezkého nepřijde. Odevzdat se a nechat věci plynout tak, jak mají. A to se učím každý den, i v maličkostech. Před rokem jsem procházela těžkým obdobím, kde jsem hodně nefunkčních věcí spálila, kamarád mě tenkrát připodobnil k fénixovi a tam to všechno začalo.

Úspěšná představení Muži a Ženy, na něž Fénix navazuje, obsahují také mnoho archetypálních obrazů. Muži jako dravci a lovci, ženy jako milující matky a milenky, ale i divoké vlčice. Jak moc se podle vás tyto archetypy projevují v naší současné společnosti? Objeví se některý z těchto prvků i ve Fénixovi?
Já vnímám archetyp jako něco, co je naší neustálou součástí. Muži i ženy mají své archetypy, které je buď provází celý život a určují je, nebo patří jen k určité fázi jejich života. Bojovník, král, milenec, stařec, královna, panna, babice – to jsou všechno typy archetypu, které stále ve společnosti fungují. I ve firmě, kde pracují například jen muži, se vytvoří smečka, která si podvědomě určí svého alfa samce.

Již delší dobu spolupracujete s režisérským tandemem SKUTR a také s ustálenou skupinou interpretů. Jak tato spolupráce – spojení choreografky, režisérů, tanečníků a herců – probíhá? Není někdy složité skloubit rozdílné zkušenosti a trénink?
Spolupráce pro mě nejvíc funguje, když je skupina na sebe stejným způsobem naladěná, pak už tolik nezáleží na tom, zda jsou to víc tanečníci, nebo herci. Baví mě momenty, kdy se všichni od sebe učíme a je cítit úcta a obdiv k tomu, co ten druhý umí. Pak se stane, že se s každým projektem posouváme nejen jako umělci, ale i jako lidé.

Adéla Stodolová je výrazný režijní i interpretační talent v oblasti nonverbálního divadla, současného cirkusu a tance. Absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a poté studovala pod vedením profesora Ctibora Turby na katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU. V současné době vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Kromě interpretační činnosti se věnuje vlastním autorským projektům (Za tím – 2002, Všechna jediná – 2002–2003, It’s lovely – 2004, Malá smrt – 2008). První úspěchy slavila již se svým absolventským představením Všechna jediná (2002), které jí vyneslo Cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo. V současné době spolupracuje s režisérským tandemem SKUTR – pod hlavičkou STK Theatre Concept již vznikly inscenace Muži (nominace na inscenaci roku v anketě Divadelních novin), Ženy a nyní Fénix. Mezi její nejnovější práce patří režie inscenací Poslední papež, Přirození pro A studio Rubín či choreografie představení Mauglí pro Divadlo Kalich. Jako choreografka spolupracuje s divadly nejen v Praze, ale i v regionech (L2: Brána života!, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava).