Sergio Méndez Romero a Sawa Shiratsuki: „Úspěšné partnerství stojí na respektu“

K baletnímu souboru Moravského divadla Olomouc na podzim 2022 doputovala prestižní soška Thálie. Jejím držitelem se stal tanečník Sergio Méndez Romero, jehož odborná porota ocenila za ztvárnění hlavní role v baletu Petra Zusky Sólo pro tři. Výraznou oporou v této inscenaci mu byla taneční a životní partnerka Sawa Shiratsuki, která se ujala hlavního ženského partu. Zeptala jsem se páru nejen na zkušenost z nastudování úspěšného tanečně-divadelního kusu inspirovaného trojicí velikánů zpívané poezie, ale také na jejich olomoucké působení a plány do budoucna.

Sergio Méndez Romero a Sawa Shiratsuki.

Sergio Méndez Romero a Sawa Shiratsuki.

Sólo pro tři patří mezi díla, která na představitele hlavních rolí kladou velké nároky. Vaše výkony se setkaly s velkým ohlasem a pozitivní zpětnou vazbou, bylo ale něco, s čím jste během zkoušení bojovali?

Sergio Méndez Romero: Sólo pro tři je jednou z nejkomplexnějších inscenací, které znám. Tanečník v hlavní roli musí umět dobře hrát a jít na jevišti až na dřeň. Zároveň ale potřebuje skvělou techniku, dynamičnost a schopnost propojit světy tři různých umělců – Jacquesa Brela, Vladimira Vysockého a Karla Kryla. Musí také perfektně zvládat partnerský tanec. Když jsem na této roli začal pracovat, největší výzvou pro mě bylo utáhnout náročnou roli v průběhu celého představení a zároveň být dobrý v tolika aspektech. Nejnáročnější, ale současně velmi naplňující byly části představení, kde se zpívá ve francouzštině.

Sawa Shiratsuki: Ona, hlavní ženská role, ztělesňuje pocity, jako jsou láska, nenávist nebo touha. Může ale představovat i osud, smrt a život v různých fázích představení. Bylo pro mě náročné toto všechno na jevišti ztvárnit a doplňovat hlavní roli a dané situace tím, že přinesu určitou emoci.

Sólo pro tři (Sergio Méndez Romero). Foto: Filip Jančo.

Nastudovat roli v tanečním představení není jen o tom naučit se choreografii. Co dalšího to obnáší a jak konkrétně jste se připravovali na své role v Sóle pro tři?

S. R.: Ano, naučit se choreografii je jen začátek. V Sóle pro tři vyžaduje každá část jiný styl pohybu a jinou emoci, a tak je potřeba tyto věci do role implementovat. Musím přesně vědět, co dělám, když tančím, protože v opačném případě mi diváci nemohou porozumět. Navíc v tomto představení potřebuji propojit jednotlivé části a vytvořit celistvý příběh, nejen sled krátkých epizod. Proto pro mě bylo tak zásadní vedení a pomoc baletních mistrů a koučů.

S. Sh.: Sólo pro tři vypráví o životě a pocitech, a proto čím více máte zkušeností, tím jednodušeji je do představení vložíte. Jsem ještě poměrně mladá, takže bylo velkou výhodou mít kvalitní vedení od asistenta choreografa. Ale zdá se mi, že pokaždé, když se k roli Ony vracím, tak do ní můžu přidat něco ze svého života, a to se mi na ní moc líbí.

Společně jste na jevišti předvedli skvělou souhru. Co by podle vás měl mít dobrý taneční partner?

S. R. a S. Sh.: Shodli jsme se na tom, že úspěšné partnerství stojí na respektu. Je také důležité poznat, kdo v jakém okamžiku vede, a zcela partnerovi věřit. Jsme pár na jevišti i v soukromí, takže se o respekt opravdu snažíme. Kdykoli spolu pracujeme, navzájem se podporujeme a snažíme se, aby ten druhý ze sebe mohl dostat to nejlepší. A zatím nám partnerství funguje výborně.

Obraz Doriana Graye (Sawa Shiratsuki, Sergio Méndez Romero). Foto: Serghei Gherciu.

Jakou nejcennější zkušenost si z práce na Sóle pro tři odnášíte?

S. R.: Snahu být na scéně přirozený a opravdový – být člověk, který vypráví příběh. To je to, co nám pomáhá spojit se s divákem. Nejde o to být dramatický, ale vyvolat v lidech určitý pocit. Bohužel se mi zdá, že baletní svět se od toho spíše vzdaluje, ale kdykoli tančím v Sóle pro tři a vidím reakci obecenstva, dojde mi, že je to jednoduché, a že síla příběhu vždycky převládne.

S. Sh.: Uvědomila jsem si, jak podstatné je se do role vžít a stát se jí, nepředstírat. Na jevišti si tento balet opravdu užívám, protože nic předstírat nemusím, jenom prožívám přítomný okamžik.

Myslíte si, že ocenění, jakým je například Thálie, mohou kariéru tanečníka výrazně ovlivnit?

S. R.: Myslím si, že moji kariéru ovlivnilo v tom smyslu, že cítím přízeň spousty lidí, kteří mě podporují. Občas se jako tanečník prezentujete jen na jevišti a nemáte příležitost mluvit s diváky a více s nimi komunikovat. Cena Thálie mi dala příležitost poznat hodně nových lidí, což pro mě bylo skoro neuvěřitelné. Měli bychom se veřejnosti otevřít častěji, bez ohledu na ocenění, a ukázat, jací jsou umělci v reálném životě. A co se týče mé každodenní práce, moc se toho nezměnilo, denně chodím do divadla a snažím se být tou nejlepší verzí sebe sama.

Sólo pro tři (Sergio Méndez Romero). Foto: Filip Jančo.

Jakým umělcem se snažíte být? Máte své osobní vize, cíle nebo zásady, ke kterým se vždy vracíte?

S. R.: Nikdy se nevzdávám a vždycky se snažím dělat v danou chvíli maximum. A takový chci být i jako tanečník. Nejsem technicky a herecky nejlepší ze všech, ale myslím, že na jeviště přináším určitou energii, která mě definuje. A právě tím můžu být jedinečný.

S. Sh.: Snažím se být tanečnicí, která publikum zaujme a upoutá svými výkony. A právě proto si sama musím tanec užívat nejvíc, protože věřím, že pokud ze sebe v představení nevydám všechno, diváci to poznají.

Co rádi děláte, když netančíte? Jak se vám daří vybalancovat pracovní vytížení?

S. R.: Moc rád pomáhám ostatním. Když zrovna nejsem na baletním sále, pracuji na svém YouTube kanále, kde sdílím své zkušenosti z oboru a tipy, které mi pomohly v kariéře a životě. Svou práci ale miluji, takže mi nepřijde náročné pracovat celý den, i když občas je potřeba si dát pauzu a relaxovat. Nejradši chodím na wellness nebo si dám sklenku dobrého vína.

S. Sh.: Miluju vaření a dobré jídlo! Zároveň se snažím najít rovnováhu mezi zdravými a chutnými potravinami, abych svému tělu dala potřebnou výživu. Vybalancovat osobní a pracovní život je pro mě celkem těžké, protože tanci dávám všechno a hodit to za hlavu zatím moc neumím. Ale stejně jako Sergio si občas ráda dám víno, nejlépe červené!

Ivan Hrozný (Sawa Shiratsuki). Foto: Serghei Gherciu.Do Moravského divadla jste přišli společně, po několika sezónách strávených v ostravském baletním souboru. Proč padla volba právě na Olomouc?

S. R. a S. Sh.: Oba jsme v jeden okamžik cítili, že potřebujeme změnu. Hledali jsme místo s jiným repertoárem, kde bychom se mohli posunout jiným směrem. Byl to důležitý krok, díky kterému jsme vyrostli profesně i osobně. Ostrava byla náš domov a vždycky budeme vděčni za všechno, co pro nás tamní soubor udělal. Tady v Moravském divadle je repertoár spíše klasický, s důrazem na velké dějové balety, s čímž jsme spokojení. A také máme rádi Olomouc. Je to sice malé, ale krásné město se spoustou kaváren a energií mladých lidí, kteří se tu potkávají.

Na novoroční přání už je sice trochu pozdě… Ale přece se zeptám. Jaký by měl být váš rok 2023?

S. R.: Měl by být hlavně zdravý. Jinak si přeji, abych se mohl pořád učit a umělecky a lidsky se zlepšovat. A samozřejmě vyprodané divadlo při každém představení! (smích).

S. Sh.: Zdraví je nejdůležitější, ale chtěla bych také najít lepší rovnováhu mezi prací a soukromým životem a mít možnost pravidelně tančit před živým publikem.

Ředitel Moravského divadla David Gerneš, Sergio Méndez Romero, umělecký šéf baletu Jan Fousek.  Foto: Lucie Maceczková.

 

Sawa Shiratsuki
Narodila se v Tokiu, kde získala své taneční vzdělání. V letech 2014-2016 se vzdělávala v Staatliche Ballettschule Berlin a od sezóny 2016/2017 přijala angažmá v souboru Leipziger Ballett v Lipsku. Získala několik ocenění, například v soutěži Internationales Tanzfestival Berlin – Tanzolymp v letech 2016 a 2015 (bronzová medaile) a je finalistkou soutěže Youth America Grand Prix 2014.
Od sezóny 2017/2018 se stala demisólistkou, od sezóny 2019/2020 pak sólistkou baletu Národního divadla moravskoslezského, kde ztvárnila například role Constance Bonacieux v baletu Tři mušketýři, Kitri v Donu Quijotovi, Odettu – Odilii v Labutím jezeře, Madame de Tourvel v Nebezpečných známostech. V současné době je sólistkou baletu Moravského divadla Olomouc.

Sergio Méndez Romero
Narodil se ve španělském Madridu, kde získal své taneční vzdělání. V letech 2012 a 2013 vyhrál dvě španělské mezinárodní taneční soutěže a díky tomu hostoval mj. na baletním gala v Bavorské státní opeře.
V sezóně 2013/2014 byl demisólistou Divadla baletu v rumunském Sibiu, na jaře 2014 získal angažmá v baletu Národního divadla moravskoslezského, kde byl od sezóny 2016/2017 jmenován sólistou s povinností sboru a v roce 2018 prvním sólistou sezóny 2018/2019. Na scéně ztvárnil například hlavní role d’Artagnana a Aramise ve Třech mušketýrech, Benna a Prince Siegfrieda v Labutím jezeře, rytíře Dancenyho v Nebezpečných známostech.
V roce 2015 získal širší nominaci na Cenu Thálie za roli Prince v inscenaci Popelka, v roce 2016 širší nominaci na Cenu Thálie za roli Robina v inscenaci Sen noci svatojánské a v roce 2019 za roli Basila v Donu Quijotovi. V současné době je sólistou baletu Moravského divadla Olomouc.

Zdroje:
https://www.ndm.cz/cz/osoba/9031-shiratsuki-sawa.html
https://www.moravskedivadlo.cz/balet/umelci/?s=detail&id=279
https://www.ndm.cz/cz/osoba/5494-mendez-romero-sergio.html
https://www.moravskedivadlo.cz/balet/umelci/?s=detail&id=280

Témata článku

Sawa ShiratsukiSergio Méndez Romero

Moravské divadlo Olomouc

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: