S Yvonou Kreuzmannovou o České taneční platformě: „Co se líbí v Čechách, není vždy tím, co má šanci v zahraničí…“

Yvona Kreuzmannová

Autor Daniela Machová

O festivalu ČTP na webových stránkách uvádíte, že nabízí každoročně to nejlepší z české taneční scény za poslední rok. Jak vlastně probíhá výběr právě toho nejlepšího? Definuje si dramaturgická rada před zahájením výběru nějaká kritéria, podle kterých určuje, co je v současném tanci a pohybovém divadle to nejlepší? A pokud ano, jaká?
Výběr „toho nejlepšího“ vždy záleží na zorném úhlu. Ten náš je každým rokem stále více inklinující k produkcím, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou schopny zaujmout v mezinárodním kontextu. Co se líbí v Čechách, není vždy tím, co má šanci v zahraničí, a někdy i naopak. Vycházíme z letitých zkušeností a zároveň jsme velmi otevřeni diskusi. Názorové střety jsou naprosto běžné a patří k práci dramaturgické rady ČTP.

Když mluvíte o šanci uspět v mezinárodním kontextu, co je tedy momentálně v zahraničí in? Jaké trendy, prvky, atributy převažují?
Ono se nedá říct, že by byly přímo nějaké trendy. Ze svých četných návštěv zahraničních platforem a festivalů mám vysledováno, že je zahraniční tvorba velmi různorodá. Díla často přesahují do více žánrů, do divadla, do nového cirkusu, hojně se pracuje s různými prvky nových technologií. Naopak čím dál méně vidím, že by se někdo zajímal čistě jenom o tanec. To, co zajímá nejvíc, je, ať to zní jakkoli fádně jako klišé, originalita.

Takže propojování žánrů a originalita. Kdo v českém kontextu tyto předpoklady podle vás nejvíce splňuje?
Nezdá se mi, že by se tu za ta léta vyprofilovala jedna silná choreografická osobnost, za kterou bych mohla dát ruce do ohně a říci, že je to špička, která patří na evropskou scénu. Nicméně jednotlivé pokusy, experimenty a směřování osobností může zaujmout. Jestli má někdo silnou osobní výpověď, linii, která je konzistentní a drží si v ní kontinuitu, tak je to Viliam Dočolomanský. Další osobnost, která rezonuje buď velmi pozitivně, nebo velmi negativně, je Petr Boháč. Buď se na jeho způsob myšlení napojíte, nebo ne. Určitě má velmi silnou odezvu určitá část tvorby Václava Kuneše. Další je Miřenka Čechová, která slaví úspěchy v Americe. V zahraničí se také velmi líbila práce Terezy Ondrové, ať už jako choreografky, či interpretky ve spolupráci s Peterem Šavelem. Český současný tanec se tedy nedá chápat jako jeden fenomén, ale co osobnost, to něco jiného. Ale to je na tom právě to zajímavé.

Jak vlastně probíhá výběr členů dramaturgické rady/poroty festivalu? Na základě jakých kritérií?
Snažíme se zachovat určitou kontinuitu a zároveň reagovat na podněty taneční veřejnosti. Nabídli jsme už před lety profesionálním souborům a umělcům v otevřené debatě o ČTP, aby přicházeli s nominacemi osobností, které respektují, a pomáhali nám tak s obměnou dramaturgické rady. Je to časově náročná, neplacená, ryze dobrovolnická práce, kterou ne každý je ochoten podstoupit. Dostáváme vždy zajímavé podněty zvenku, ale z osobností, které takto oslovíme, je jen část ochotna maraton představení a jednání absolvovat. O to více si vážíme těch, kteří tak činí.

Vy se o svůj hlas v rámci dramaturgické poroty dělíte spolu s Markétou Perroud, spoluředitelkou festivalu Tanec Praha. Proč?
Dělíme se o jeden hlas pouze a jenom kvůli maximální míře objektivity. Jako pořadatel akce jsme byli v minulosti napadáni, zda nepreferujeme díla, která v Ponci koprodukujeme. O to nám nikdy nešlo, platforma má mnohem širší záběr a podporuje a propaguje český tanec bez ohledu na místo vzniku, jde nám jednoznačně o kvalitu a originalitu děl, která mohou v zahraničí rezonovat.  

Nakolik se spolu ve výběru shodujete?
S Markétou máme vzácnou shodu názorů, ale nikdy na 100 %, to by nebylo normální. Pracujeme spolu na dramaturgii festivalu Tanec Praha, máme velký vzájemný respekt a to je základem i pro náš postoj k platformě.

Jak vlastně onen výběr „technicky“ probíhá?
Každé přihlášené dílo hodnotí všichni z dramaturgické rady na pětibodové škále (určitě ano, spíše ano, váhám, spíše ne a určitě ne), ke které můžete přiřadit matematické hodnoty. V zásadě je důležité, kolik těch určitě ano a spíše ano která inscenace získá. Často jsou názory poroty diametrálně odlišné, pak je ta matematika důležitá. Ale není to jenom o ní. Díla, která získala rozporuplná hodnocení, vstupují do debaty, kde řešíme, nakolik je dílo v souladu s celým programem, který se očekává od platformy, nakolik zařazení do ČTP choreografovi pomůže. V potaz se berou i praktické ohledy. Například – pokud už dílo bylo vybráno v rámci Aerowaves Spring Forward, má smysl je zařazovat i do platformy, kde ho nelze uvést s živou hudbou?  

Vyhlášení inscenací, které byly vybrány pro 22. ročník festivalu, vyvolalo, troufám si říci, poměrně rozruch. Důvodem je, že mezi díly vybranými dramaturgickou radou není představení Gossip Lenky Vagnerové, které se dočkalo velmi pozitivních ohlasů jak mezi laickou, tak i odbornou veřejností. Dva z interpretů tohoto díla navíc získali nominaci na Cenu Thálie. Nedá nám to se nezeptat, z jakých důvodů tato inscenace podle dramaturgické rady nepatří mezi to „nej-“?
Mohla bych jmenovat určitě nejméně tři soubory, které vyvolaly nejzásadnější diskuse dramaturgické rady a nakonec neprošly. Patří sem Losers, ME-SA i Lenka Vagnerová, jejíž Gossip byl asi nejexponovanější, co se týká názorových rozdílů. Já za sebe musím říci, že považuji předchozí díla Lenky za výrazně lepší a vhodnější pro zahraničí. Přílišná vstřícnost širokému diváckému vkusu mi u Gossipu vadí, jakkoli ctím kvality Lenčiny práce a po léta ji podporuji. U tak výrazných osobností vnímám jako zcela zásadní kontext vůči předchozí tvorbě a její rezonanci venku, pro mne prostě není Gossip krokem dál, nemám proto problém říci na rovinu, že jsem za něj svým „půlhlasem“ nebojovala. To je můj názor, v dramaturgické radě měla Lenka naopak i opravdu silné zastání.

Novinkou letošního ročníku je i Divácká porota. Jak uvádí tisková zpráva ČTP k nominacím, tato porota měla ze všech přihlášených děl doporučit tři inscenace, které budou uvedeny na ČTP. Divácká porota Gossip vybrala… Bude tedy zařazen na program festivalu?
Koncept Divácké poroty je letos novinkou a vyvíjí se velmi zajímavě, diváci si zkoušejí stejný způsob práce, jaký má odborná porota. A podle ohlasů bychom ho měli minimálně příští rok zopakovat, váže se k evropskému projektu Be SpectACTive!. Gossip je zařazen do hlavního programu platformy právě díky Divácké porotě, návštěvníci ČTP ho mohou vidět v neděli 24. dubna v La Fabrice. Bohužel v jiný den nemá Lenka k dispozici všechny interprety. Publikum se rovněž může po oba předchozí večery virtuálně přesunout do Plzně na Aerowaves Spring Forward při přímém přenosu tohoto festivalu promítaném v baru Ponce. Vedle Gossipu vybrali diváci Entropy #251 a Tranzmutaci.

Další novinkou v rámci ČTP bude udělení ocenění Manažer roku. Mohla byste nám přiblížit, o co se jedná? Kdo a na základě čeho bude manažera roku vybírat? Je to nějaká kategorie, kam se manažeři aktivně hlásí jako v případě inscenací, které se chtějí ČTP zúčastnit?
S návrhem ceny Manažer roku přišel Jiří Opěla, letitý manažer Pražského komorního baletu, který by si ji určitě zasloužil jako průkopník produkce nezávislého souboru v ČR. Určitě to není o tom, že by se manažeři aktivně hlásili, je to naopak ocenění od lidí, kteří vše sledují zvenku, ocenění nesnadné práce těch, kteří stojí vždy a z logiky věci v pozadí dění, ale činí tanci stejně velkou a významnou službu jako umělci samotní.