S Jackem Przybyłowiczem nejen o Baroccu

Jacek Przybylowicz

Přípravy na uvedení vaší choreografie Barocco v Národním divadle moravskoslezském jsou v plném proudu. Vnímáte nějaký vývoj tohoto představení od jeho původního uvedení až po současnou ostravskou verzi?
Tuto choreografii jsem vytvořil před deseti lety pro festival Biennale de la Danse ve francouzském Lyonu. Od té doby jsem uvedl již tři její verze a každá z nich je jiná. Ostravské představení se od toho původního dosti liší. Ale myslím si, že pokud máte jako choreograf možnost pracovat s různými tanečníky, musíte jim choreografii přizpůsobit. Jsem velmi otevřený jiným náhledům na tanec a také různým pohybovým schopnostem tanečníků. Ještě včera na jevišti jsem něco málo pozměnil a upravil, takže ti, kdo navštívili toto představení před několika lety v Brně, budou asi celkem překvapeni, až uvidí tentýž kus, ale v tak trochu jiné podobě, s jinou choreografickou stavbou.

V Baroccu spojujete současný tanec a barokní hudbu. Proč jste si vybral právě tento druh hudby a čím vás inspiruje?
Barokní hudbu prostě miluji. Vždy, když jdu na koncert, vybírám si starou hudbu, která je velmi blízká mému způsobu uvažování. Je to také úžasný materiál a podklad pro tvorbu choreografií. Toto není první inscenace, ve které jsem použil barokní hudbu, s barokem pracuji poměrně často. Vytvořil jsem například představení Šest křídel andělů, rovněž na barokní skladby, a také Pár krátkých sekvencí pro Pražský komorní balet. Musím přiznat, že tato hudba mě vždy inspirovala a znamenala pro mě nekonečné dobrodružství.

Vaše choreografie se vyznačuje specifickým pohybovým slovníkem – plynulé pohyby paží, nízké pozice těla… Jak se tanečníkům ostravského baletu podařilo tomuto stylu přizpůsobit? Co pro ně bylo obtížné?
Nejdříve musím poznamenat, že svou kariéru jsem před mnoha lety začínal jako člen Polského národního baletu a teprve potom jsem přešel ke skupině současného tance – Kibbutz Contemporary Dance Company, s níž jsem v Izraeli strávil řadu let. A pro mě osobně to byla velmi náročná změna pohybových návyků. Jsem si vědom toho, že zde pracuji s klasickým baletním ansámblem, ale to, co Lenka Dřímalová s tímto souborem dělá, je skvělé, protože jim dává možnost pracovat s dvěma velmi odlišnými choreografy v rámci jednoho komponovaného večera. Ostravští tanečníci se s mým stylem pohybu setkávají poprvé, ale já jsem si vybral skupinu lidí schopných hýbat se různými způsoby. Takže věřím, že se budou stále zlepšovat, protože premiérou ten proces „budování“ tance nekončí… Našel jsem tu skupinu fantastických tanečníků, a musím říci, že jsem ohromen tím, jak pracují a také jak spolupracují s Lenkou. Je to opravdu moc příjemný tým lidí.

Jak jste již sám zmínil, řadu let jste byl členem jedné z nejlepších izraelských tanečních skupin – Kibbutz Contemporary Dance Company. Jak tato taneční zkušenost ovlivnila vaši pozdější choreografickou tvorbu?Tato zkušenost byla natolik silná, že vlastně nejsem schopný se od ní odstřihnout. Ale těším se, že ve svém stylu také něco změním. Samozřejmě, že inscenace, které jsem tvořil před deseti lety, byly silně ovlivněny tvorbou choreografů, s nimiž jsem tehdy spolupracoval, včetně Rami Be’era nebo Ohada Naharina. Takže je možné rozpoznat jistý vliv, který se však kombinuje i s historickými barokními pohyby včleněnými mezi prvky současného tance. Podle mě se ale každý choreograf časem vyvíjí a někam posunuje. V každém novém projektu se snažím začínat z mého přirozeného pohybového slovníku a dosáhnout nového způsobu vyjádření. Moc mě baví pracovat s tanečnicemi na špičkách. Moje poslední choreografie je postavena právě na tanci na špičkách, který jsem kombinoval se současným tancem, ovšem pro klasicky školené tanečníky. Takže pro ně i pro mě to byla úplně nová zkušenost.

Z interview 9. ledna 2015 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.