S australskou choreografkou Lucy Guerin o iPhonech a tanci
Zahájení 26. ročníku festivalu Tanec Praha patřilo provokativně představení s názvem Conversation Piece (Konverzační hra) choreografky Lucy Guerin, které vytvořila pro svou skupinu Lucy Guerin Inc ve spolupráci se souborem Belvoir.
Určitě jste poprvé v Praze, kde mnoho australských choreografů nepotkáváme. Jezdíte do Evropy často? Spíš poslední dobou hrajeme ve Americe, ale občas sem zavítáme. V Praze jsem poprvé v životě a za jeden den mě už uchvátila. Bohužel si budu muset během pobytu skupiny odskočit do Londýna, kde zrovna stavím choreografii do dramatu Médeia pro Národní divadlo, takže už teď závidím svým tanečníkům, že si budou moci Prahu užít více. Po Praze a Plzni míříme s tímto dílem do Glasgow a na podzim jedeme do Paříže. Můžete nám trochu představit váš soubor i tamější taneční scénu? Moc toho tady, pravda, o australském tanci nevíme…
Melbourne je docela velké město, takže kromě baletu tam fungují asi čtyři soubory současného tance, včetně mého, a dále mnoho nezávislých skupin. Říkám můj soubor, ale všichni tanečníci jsou zaměstnáváni vždy jen na jednotlivé projekty, nejsou zaměstnanci „company“, na každé představení si vybírám nový tým. Pod hlavičkou souboru ale kromě představení také pořádáme workshopy, kam zveme mezinárodní pedagogy, organizujeme umělecké rezidence pro tanečníky a choreografy, poskytujeme prostory pro spolupráci a podobně. Takže můžete říct, že oproti některým nezávislým skupinám je váš soubor profesionální, tanečníci dostávají řádný plat… Odkud plyne v Austrálii podpora současného tance?
Tanečníci by si samozřejmě vždycky zasloužili více, než dostanou, to je jisté, ale ano, dostanou řádně za svou práci zaplaceno. Hlavně ale máme vlastní studio, kde můžeme pracovat a spolupracovat i na jiných projektech, což je skvělé. Podporují nás australská federální i spolková vláda, magistrát města Melbourne a několik nadací. Já sama navíc stavím choreografie i pro jiné taneční skupiny v Austrálii i v zahraničí. Odkud se rekrutují tanečníci pro vaše projekty? Jsou to všechno Australané?
V Austrálii máme několik univerzitních tanečních škol, odkud většinou tanečníci přicházejí, někteří z nich také z Nového Zélandu. Málokdy přijede někdo z jiného kontinentu proto, aby v Austrálii tančil, to se moc nestává.
Ve vaší choreografii, kterou uvidíme dnes večer, využíváte kromě tří tanečníků také herce. Jaký byl důvod zapojení herců do představení? Inspirace k tomuto dílu vlastně vznikla ze zadání Belvoir Theatre, kteří mě požádali o uskutečnění společného workshopu tanečníků s herci pro vzájemné obohacení. Já sama jsem na začátku procesu netušila, co z toho vznikne. Hlavním tématem byla komunikace, zajímalo mě, jakým způsobem komunikují se světem tanečníci a jakým herci, jak mezi sebou. Během toho, jak účastníci plnili různé úkoly, jsem si postupně uvědomovala, nakolik jsou kromě nás na sále přítomné také naše neoddělitelné součásti, naše iPhony. Používáme je pro přehrání hudby, ukazování obrázků, natáčení videa a podobně. Z toho vznikl postupně koncept představení, který se zabývá komunikací a separací, což mobilní telefony skvěle vystihují – ten poměr zapojení do reálné i virtuální komunikace zároveň, kdy natolik ulpíváme na našich komunikačních hračkách, že občas zapomínáme na realitu. Jakou roli tedy iPhony v představení hrají?
Všechny možné – používáme je pro nahrávání a přehrávání hudby, natáčení videa, pořizování fotografií atd. Celé představení začne nevinnou konverzací, která je improvizovaná, a tudíž každý večer jiná, její úryvky nahrají tanečníci na mobily a předají hercům, kteří dále příběh rozvíjejí, do někdy nečekaných rozměrů. Každý na text reaguje jinak, a proto je každé představení jiné – nikdy nevíme, jaká spojitost mezi textem a pohybem vznikne, a proto může každé představení vyjadřovat něco jiného. Takže kdo neumí anglicky, tak se nepobaví? Hráli jste už vlastně někdy v neanglicky mluvící zemi?
Nehráli, je to dnes poprvé. Ale nemyslím si, že by to byla taková překážka. Ten jeden úryvek dialogu nakonec v představení zní tolikrát, že každý, kdo je vybaven alespoň základní znalostí angličtiny, po čase pochytí alespoň některá slova. A i kdyby ne, určitě je na co se dívat, a věřím, že si diváci mohou choreografii užít, její energii a náboj, i kdyby nerozuměli ani slovo. Tomu, jak iPhony ovlivňují dnešní komunikaci, určitě porozumí. Takže vás Apple sponzoruje?
To, bohužel, zatím ne. Ale máte pravdu, někdy si připadám, jako bych dělala reklamu na iPhony, asi bych to měla zkusit. Ale možná už je pozdě, když už jsou zakoupené. Používáme některé speciální aplikace, různé technické vymoženosti… Dokážete si určitě představit už jen tu otázku dostatečného dobití všech šesti přístrojů před představením!
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze