Rozhovor s Vlastimilem Harapesem

27. 1. 2013 rozhovory

Autor Eva Krakešová

Chtěl jsem, aby diváci hudbu viděli

Setkali jsme se v Malostranské besedě. Pan Harapes přišel se psí krasavicí Albou a moc jim to oběma slušelo. Alba měla na sobě rozkošný béžový kožíšek a chovala se upjatě. Když ale vycítila můj přátelský zájem, vesele zaštěkala a podala mi pac. Jako chlapec navštěvoval Vlastimil Harapes taneční oddělení Hudební školy v Chomutově, kde ho s prvními tanečními kroky seznamovala paní učitelka Greta Řáhová. Z jejího podnětu se přihlásil na taneční oddělení pražské konzervatoře, kde po úspěšně vykonaných přijímacích zkouškách začal v roce 1960 studovat. Již během studia si ho vybral choreograf Josef Koníček jako tanečníka do muzikálu Starci na chmelu a režisér František Vláčil mu svěřil roli Kristiána ve filmu Markéta Lazarová. Po absolutoriu konzervatoře v roce 1966 se stal Harapes členem baletního souboru ND v Praze. Pro jeho ojedinělé baletní dispozice mu byly záhy zadávány sólové role. Své působení v baletu ND přerušil v sezoně 1968/69 a zúčastnil se půlroční stáže v Choreografickém učilišti Agripiny Vaganovové v tehdejším Leningradě u znamenitých pedagogů Mariny N. Šamševové a Alexandra I. Puškina. Stáž ukončil rolí Prince v Labutím jezeru se souborem leningradského baletu s partnerkou Ludmilou Filinou. Sólistou baletního souboru ND byl Vlastimil Harapes jmenován v roce 1971. Tančil ve více než padesáti titulech jak klasického, tak současného repertoáru. Pro jeviště měl ty nejlepší předpoklady: podmanivý zjev, cit pro dějové vyjádření, dokonalou taneční techniku, muzikalitu projevu. Pro obecenstvo se stal ikonou, jejíž aureola ho provázela nejen na domácí scéně, ale i na scénách zahraničních. O oblibě mezi diváky svědčí výsledky ankety ČT Televizní rolnička. V roce 1984, 1985, 1986 a 1987 byl vyhlášen nejlepším tanečníkem, v roce 1985 dokonce získal prvenství absolutní. Díky své všestrannosti byl Harapes vyhledáván i jako herec. Hrál titulní role v řadě filmů, např. ve filmu Juraje Herze Panna a netvor, Den pro mou lásku, ve filmu Ivo Nováka Operace mé dcery a ve filmové komedii Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku. V loňském roce byl odměněn cenou Thálie za celoživotní mistrovství.
Mistře, o vynikajících umělcích se často říká, že to mají „od Boha“. Jaký je váš názor?
Já bych řekl, že je to „práce“ sudiček. Když člověk nemá hlavu, aby věděl, proč co dělá, není schopen vnímat hudbu, přemýšlet a učit se od

zkušenějších, pak je to promarněný čas a úsilí. V roce 1990 ukončil Vlastimil Harapes dráhu sólového tanečníka a byl jmenován uměleckým šéfem baletu ND. Za jeho vedení se stal balet ND tělesem, které získalo nevídaný zájem a ohlas u obecenstva. Jaký byl váš hlavní cíl jako šéfa baletu ND?
Mou hlavní snahou bylo, aby diváci hudbu viděli. A protože jsem člověk, který má rád všehochuť, třeba i v jídle, tak jsem se snažil o rozmanitost i ve volbě baletního repertoáru. Myslel jsem přitom na obecenstvo, aby si každý divák mohl vybrat podle svého gusta. Na programu v té době byly např. tituly: Psycho, Malý pan Friedemann, Popelka, Romeo a Julie, Dáma s kaméliemi, Isadora, Čajkovskij, Raymonda, atd. Balet ND byl z mého pohledu tehdy rovnocenný s operou a činohrou ND. A to nejen z hlediska uměleckého, ale i ekonomického. Prosadil jsem, aby finanční ohodnocení baletních umělců odpovídalo platům umělců v opeře a činohře ND. Po odchodu z Národního divadla, kde Harapes žil tancem a tanci sloužil více než 40 let (v závěrečném období jako baletní mistr), mohl tento umělec složit ruce v klín, ale naštěstí to neudělal. Využil svého talentu a věnoval se vedle tance také herectví a zpěvu. Jak rozmanitá byla tato vaše umělecká cesta?
Nastudoval jsem několik činoherních rolí pod vedením Gustava Skály v pražském divadle Metro a také baletních rolí v oblastních divadlech v Liberci a Ústí nad Labem. V sezoně 2010/11 jsem byl šéfem baletu SND v Bratislavě. Na Taneční konzervatoři hl .m. Prahy jsem pět let vyučoval obor scénické praxe. V poslední době jsem vás viděla hrát a zpívat roli Krále v pohádce Popelka v zajímavé a výpravně inscenované lední revue, kde jste jako tým sklízeli aplaus v plně vyprodané O2 Aréně v Praze - Vysočanech. Také Vás slýchávám jako moderátora Mikrofóra na stanici 2 Českého rozhlasu. Ale to jistě není všechno.
Přijal jsem účast na zájezdovém představení v režii Gustava Skály Někdo to rád v kině, kde ztvárňuji roli promítače kina Pana Jeronýma. Mou partnerku hraje Uršula Kluková. V nymburském divadle hraji v představení Cesta kolem světa za 80 dní podle J. Vernea, kde představuji roli Filease Foga. K tanci se vracím občas, a to tehdy, když jsem k tomu přinucen. Ale pak to dělám rád. Před více než dvaceti lety jsem přijal funkci čestného předsedy Českého hnutí speciálních olympiád pro mentálně postižené občany. Tuto funkci zastávám dodnes. Je to jakýsi protipól umělecké práce, ale těší mne, že i v této oblasti mohu být užitečný.