O nové premiéře Sorcerer s Lenkou Vagnerovou

Lenka Vagnerová při zkušebním procesu.

Za několik dní má premiéru koprodukční inscenace Sorcerer, na které spolupracuješ s německým choreografem Felixem Landererem. Kde jste se potkali? Jak vznikla myšlenka udělat spolu představení a proč sis pro spolupráci vybrala právě jeho?
S Felixem jsme se potkali před třemi lety ve Švédsku, ve skupině Norrdans. Už tam jsme se začali zajímat o tvorbu toho druhého, líbil se mi způsob Felixovy práce, jak přistupuje k pohybu samotnému. Také je fantastický tanečník. Jeho představení mají zajímavou pohybovou kvalitu, tanečnost a dynamiku. Celkově jsme si sedli a řekli jsme si, proč nezkusit udělat projekt dohromady.
Přišlo mi zajímavé pracovat v koprodukci, už z toho důvodu, že se hraje víc, setkávají se tanečníci z různých koutů světa a jedná se i o kombinaci dvou pohledů na jednu věc – Felixova a mého. V něčem mohou být podobné a zároveň i zcela odlišné. Práce na společném projektu je vlastně také hledáním určitého kompromisu.

Jak taková spolupráce dvou choreografů na jedné inscenaci funguje?
Byl to z obou stran pokus udělat představení dohromady. Během zkoušení jsme ale zjistili, že aby člověk mohl takové představení opravdu dělat celé společně, potřebuje na to velkou spoustu praktického času v sále, více než dva měsíce, které jsme měli my.
Zadali jsme si téma, řekli jsme si, jak bude vypadat scénografie, jak se bude pracovat s kostýmy, máme jedny tanečníky. Pracovali jsme většinu času na různých principech zvlášť, jelikož jsme chtěli, aby byl rukopis obou choreografů čitelný. Hodně jsme se bavili o charakterech postav, kdo a jak je bude rozvíjet, o dramaturgii, pracovali na společném konceptu, na principu kapitol, které na sebe mají navazovat. V poslední fázi projektu jsme se ale nakonec rozhodli udělat části odděleně. V budoucnu bych chtěla svoji část rozvinout v celovečerní představení, zařadit obrazy, na kterých jsme pracovali, ale v představení teď uvedené nebudou.

Jak jste vybírali tanečníky pro tento projekt?
Tím, že je to koprodukce, tři tanečníci přišli z Felixovy strany a tři z mojí. Felix vedl workshop v Praze a já v Hannoveru, který výběrům tanečníků předcházel. Celkově jsme se na tanečnících s Felixem domlouvali. Já jsem oslovila nové lidi, a to i z praktických důvodů, protože paralelně s tímto představením se hrají i starší inscenace souboru (La Loba, Jezdci a Mah Hunt, pozn. aut.), tudíž jsou v týmu tanečníci, se kterými jsem nikdy doposud nepracovala. Nejlépe jsem znala Samuela z mých pravidelných workshopů v Skånes Dansteater, kde má stálé angažmá. Každý z tanečníků má úplně jinou taneční historii a to mě jako kombinace velmi zajímalo. Například Braňo ze Slovenska má úplně jiný pohybový background, věnuje se streetovým stylům...

V popisu tématu inscenace zaznívají slova jako zlo, strach, iluze… Bude to temné představení? Máme se bát?
Chtěli jsme se držet té temnější stránky, iluze. Co je nám často předkládáno jako fakt, může být ve skutečnosti zcela jinak. Ptali jsme se, kde se negativní emoce v nás tvoří, co je zlo, jak naše charaktery ovlivňuje strach. Zcela temné představení to sice nebude, ale komedii by také diváci neměli očekávat. Je to hodně postavené na atmosférách a fyzické akci.

Po hudební stránce opět spolupracuješ s Ivanem Acherem?
Ano, ale i skladatelé jsou dva, Ivan Acher a Christof Littmann. V tomto představení je hudba pro mne zásadní a já jsem velmi ráda, že jsem mohla na Sorcererovi spolupracovat právě s Ivanem. Mám pocit, že se někdy až magicky doplňujeme, velmi si rozumíme. Jeho fantastická hudba vytváří v mé hlavě hned pohyb i obrazy. Stejně tak Felix Landerer také již několikrát spolupracoval s Christofem Littmannem... V inscenaci je spousta atmosfér a stylizací, které jsou na hudbě postavené. V Sorcererovi tedy bude použita hudba obou těchto skladatelů.

Představení bude uvedeno v Divadle Hybernia, jak ti vyhovuje pro práci?
Poloha divadla v centru je pěkná, divadlo krásné, pro produkci se naskytuje zajímavá možnost přitáhnout nové diváky. Pro práci to není úplně lehké ani ideální, časové možnosti pro finální přípravu jsou velmi krátké vzhledem k neustálému provozu večerních představení – každý den se bourá a staví, což samozřejmě důležité zkoušení na jevišti výrazně omezuje. Jsem také zvědavá, jak bude komorní práce, kterou děláme, v takto velkém divadle působit.

Kromě choreografické práce jsi i aktivní tanečnicí, ač ses v poslední době věnovala převážně choreografii. Uvidíme tě znovu tančit v nějakém projektu?
Já bych si opět ráda zatancovala, ale zatím ještě nebyl čas dostat se po narození dcery do formy, také vzhledem k práci na kreacích. Ale určitě se tomu nebráním. Pokud bych měla do projektu jít, ráda bych, aby ho režíroval nebo choreografoval někdo jiný než já sama. Mohu vytvářet pohyb i přinášet nápady, ale režie by měla být určitě zvenku. Jako interpret bych se chtěla soustředit pouze na svoji práci na jevišti.

Tvé dceři bude zanedlouho rok. Jak tě její narození ovlivnilo a jaký je tvůj recept na skloubení mateřské role a pracovního vytížení?
Receptem na skloubení jsou moji rodiče, kteří mi velmi pomáhají a dceru hlídají, když musím pracovat. Jinak si to neumím představit. Musela jsem začít brzo, prošla jsem si asi jako každá máma stadiem šílené únavy a nevyspání, ale tak to je a moje dcera je pro mne dobíječ energie.
Určitě mě její narození změnilo, některé věci, které mě dříve rozčilovaly, už tolik neřeším, lidské neshody mi přijdou víc banální. Dítě dodává strašně moc životní energie, a práce se tak pro mě stává ještě větší radostí.

Lenka Vagnerová působí jako nezávislá choreografka, taneční pedagožka a tanečnice na současné české a zahraniční taneční scéně. V roce 2012 založila soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka ke zvířatům a okolí, hra se skutečností a fantazií jsou charakteristické pro tvorbu LV&C. Lenka Vagnerová klade důraz na preciznost pohybových kvalit a detailů, využívá sílu a dynamiku skupiny, hledá fyzické možnosti a pohybové hranice vlastního těla. Soubor pravidelně spolupracuje s tanečníky, herci i hudebníky.
Lenka Vagnerová vystudovala pedagogiku moderního tance na pražské HAMU pod vedením Ivanky Kubicové. Jako interpret spolupracuje – a spolupracovala – s choreografy a skupinami, mezi něž patří Claude Brumachon – Benjamin Lamarche CCNN v Nantes, Akram Khan Company – London Olympic Games Opening Ceremony 2012, Cirk La Putyka, DOT504, Liz King, Veronika Riz, Barbora Kryslová-Greinerová, Jan Kodet, Bratislavské divadlo tanca, Torzo Ballet atd.
Jako tanečnice byla třikrát nominována na cenu Thálie (2003, 2005 a 2010), v roce 2003 byla vyhlášena Taneční osobností roku (Nokia Dance Award) a o dva roky později byla oceněna jako Tanečnice roku (Česká taneční platforma).
Podílela se na vzniku české taneční skupiny DOT504, v jejíž produkci vytvořila tři inscenace, a roku 2009 stála u zrodu předního českého novocirkusového souboru Cirk La Putyka. Vytvořila řadu autorských inscenací: Sorcerer, La Loba, Jezdci, Dark Horse, Mah Hunt, Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus, Proposition, Quadrans, Nikdy krásný zpěv, podílela se na choreografii k inscenacím Manson a La Putyka.
Jako choreografka se Lenka pravidelně angažuje i v činoherních, operních či novocirkusových projektech. Takto spolupracovala mimo jiné s divadlem Minor, Národním divadlem v Praze, Městskými divadly pražskými, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, královéhradeckým Klicperovým divadlem, Letními shakespearovskými slavnostmi v Praze atd. Lenka se aktivně věnuje pedagogické činnosti, pravidelně vyučuje a vede workshopy v divadlech, tanečních školách a souborech u nás i v zahraničí – Skånes Dansteater, Ballet de Marseille, Norrdans, HAMU, Laterna magika... Roku 2011 působila jako Rehearsal Director ve švédském souboru Norrdans.