Několik otázek pro Jiřího Jelínka o novém projektu souborů Hartig Ensemble a Musica Florea

Jiří Jelínek a Jaime Reid Foto: Renata Hasilová

Autor Lucie Kocourková

Proč jste do tohoto projektu šel, dokonce bez nároku na honorář

Rozhodl jsem se zúčastnit z několika důvodů. Požádala mě o to moje kamarádka a bývalá profesorka z taneční konzervatoře prof. Helena Kazárová, je to umělecký projekt a já jsem umělec na volné noze. Nikdy jsem takové představení v barokním divadle netancoval, takže je to pro mě nový umělecký zážitek.

Přidal jste se do projektu relativně narychlo, nenarušil vám pracovní plány? Slyšela jsem, že se i na zkouškách dost improvizovalo…
Momentálně mě nic jiného nečekalo, a co jsem měl mít, jsem musel zrušit, jelikož čekám na operaci kyčle, kterou v Čechách přes prof. MUDr. Pavla Koláře právě teď řeším. A nejen na zkouškách, i v představení se dost improvizuje a hraje.

Vnímáte symboliku tohoto byť relativně krátkého díla? Myslíte, že může promluvit k divákovi jinak než jako historizující podívaná
Samozřejmě, že ji vnímám, jde o velice stylové představení, a to vyžaduje jiný, specifický pohyb. Já osobně se musím krotit, abych dělal míň, což byl vždycky můj „problém“ (smích). Naštěstí na tom klouzavém, šikmém jevišti se „víc“ ani dělat nedá (smích). Jak to ke komu promluví, nevím, předpokládám, že kdokoli půjde na takovéhle představení, ví předem, na co jde. My se určitě pokusíme, aby si diváci odnesli hezký kulturní zážitek, a pokud se nám to nepovede, věřím, že Beethoven nám kryje záda (smích).

Co všechno dělá baletní umělec „na volné noze“? Co musí podniknout pro to, aby se uživil?
Domluvit si co nejvíc hostování a projektů. Pro mě to ale doposud bylo střídání doktorů, rehabilitací apod. až doteď, kdy jsem konečně dostal správnou diagnózu, a jak už jsem řekl, musím na operaci.

Budete dál cestovat z kontinentu na kontinent, nebo se hodláte usadit? Předpokládám, že návrat do České republiky zatím neplánujete…
Nevím… Zřejmě bych se měl někde na chvíli usadit, problém je ale, že jsem byl – a hlavně žil – na tolika místech, že nevím, kde to místo pro usazení je… Teď ale trávím hodně času v Čechách a dál i budu, takže jsem otevřen pro spolupráci kdekoli, pokud bude zajímavá, jak v tanečním světě, tak i divadelním nebo filmovém. Mé první účinkování v divadle teď v ČR bylo nedávno v Kamenici. Ve filmu už jsem dlouho nebyl, začínám ale chodit na castingy a je to něco, čemu se nebráním věnovat dál. Věnuji se také fotografii, DJingu, józe...

Jiří Jelínek je pražský rodák, který dokázal své nadání uplatnit především ve světě. V roce 1996 absolvoval Taneční konzervatoř v Praze (již jako laureát soutěže Prix de Genève) a po ročním zdokonalování u Alexeje Nisněviče v Baletním centru Johna Neumeiera v Hamburku nastoupil do baletu Národního divadla v Praze jako sólista. Díky skvělé klasické technice, výjimečnému dramatickému talentu a v neposlední řadě i zásluhou fyzických předností se stal ideálním představitelem velkých postav tradičního klasického, ale i současného repertoáru. K těm prvním patří například jeho Albert v Giselle, Princ v Labutím jezeru, v Louskáčkovi a v Šípkové Růžence ad. V roce 1999 získal Cenu Philip Morris Ballet Flower Award, za rok 2000 byl nominován na Cenu Thálie. Od roku 2001 započala jeho mezinárodní hvězdná kariéra (první sólista Stuttgartského baletu, Národního kanadského baletu v Torontu, souborů West Australian Ballet či Eifman Ballet). Jeho ztvárnění titulní role ve slavné verzi baletu Johna Cranka Oněgin se mezinárodně považuje za nejzdařilejší, s touto rolí hostoval na řadě světových scén, včetně např. pekingské Opery. Dnes je umělcem na volné noze. Věnuje se fotografii, divadlu a nebrání se možnosti hrát ve filmu, je také aktivní DJ. Jiří je vegan, jeho webové stránky najdete na http://www.jiri-jelinek.com.